Počet stránek ve webu: 38.010

Pomohla Vám poradna? Pomozte poradně darem uhradit služby jejích právníků.
Číslo bankovního účtu: 2500220711 / 2010 . Děkujeme! Financování poradny - info.

Zástavní právo v nové právní úpravě občanského zákoníku dává smluvním stranám vyšší smluvní volnost. Nový občanský zákoník upravuje problematiku zástavního práva komplexně v jednom zákoně. Najdeme zde upraveno i zástavní právo k obchodním podílům a zástavní právo k cenným papírům.  

Zástavní právo řadíme mezi věcné právo, které slouží k zajištění dluhu. Jde o zajišťovací prostředek, kterým si zabezpečuje věřitel svoji pohledávku od jejího vzniku až do její realizace, pokud nesplní dlužník svůj dluh řádně a včas. Kromě této zajišťovací funkce je spjata se zástavním právem i funkce uhrazovací, která umožňuje věřiteli v případě, že dlužník neuhradí svůj dluh řádně a včas se uspokojit z výtěžku zpeněžení zástavy nebo mu zástava může propadnout do jeho vlastnictví.

Pro zástavní právo je typická jeho akcesorita k hlavnímu dluhu, tzn., zástavní právo může platně vzniknout pouze tehdy, existuje-li zajišťovaný dluh. V případě, že dluh zajištěný zástavním právem zanikl např. splynutím (došlo k jeho uhrazení), dohodou, započtením nebo jiným způsobem, zanikne i zástavní právo.

Nový občanský zákoník sjednotil terminologii týkající se zajištění a hovoří o zajištění dluhu a nikoli pohledávky jak tomu bylo dříve. Následně také označuje zástavní právo za věc v právním smyslu.

Smluvní strany v zástavním právu

V zástavním právu vedle věřitele a dlužníka mohou vystupovat i jiné osoby pokud např. dlužník není vlastníkem zástavy. Zástavní dlužník a zástavce jsou často tatáž osoba a není výjimkou případ, kdy se zástavcem a zástavním dlužníkem je totožný i dlužník osobní.

 

V zástavním právu rozlišujeme tyto subjekty:

  • osobní dlužník (obligační dlužník) – osoba, která má povinnost plnit řádně a včas svůj dluh zajištěný zástavou,
  • zástavní dlužník – vlastník věci, která je dána do zástavy k zajištění dluhu osobního dlužníka, a který musí strpět případný výkon zástavního práva,
  • zástavce - ten, kdo uzavírá se zástavním věřitelem zástavní smlouvu a zpravidla bývá i zástavním dlužníkem, tedy tím kdo dává věc do zástavy. K oddělení osoby zástavního dlužníka a zástavce dochází zejména po vzniku zástavního práva, kdy vlastnictví k věci, která je dána do zástavy přechází se zástavního dlužníka na třetí osobu (zástavce),
  • zástavní věřitel – ten, kdo má pohledávku vůči osobnímu dlužníkovi a uzavírá smlouvu se zástavcem. V případě, že dlužník nesplní svou povinnosti plnit řádně a včas uspokojí se zástavní věřitel ze zástavy (např. zpeněžením věci patřící zástavnímu dlužníkovi).

Vymezení těchto subjektů vystupujících v zástavním právu je důležitý při rozlišování jejich práv a povinností stanovených zákonem, který váže určitými právy a povinnostmi pouze určitou osobu (např. právy a povinnostmi ze zástavní smlouvy je obecně vázán pouze zástavce, již ne zástavní dlužník).

Př. Pan Jaroslav má syna Libora, který si chce postavit dům, v němž by žil se svoji rodinou. Vzhledem k tomu, že nemá dostatek finančních prostředků, rozhodne se svoji finanční situaci řešit půjčkou v bance. Libor však nemá žádný majetek, na který by banka mohla uplatnit zástavu jako zajištění půjčené finanční částky. Pan Jaroslav chce svému synovi pomoci a nabídne jako zástavu svůj rodinný dům. V tomto případě vystupuje v právním vztahu banka jako zástavní věřitel, Libor jako osobní dlužník a pan Jaroslav jako zástavní dlužník (vlastník zástavy) a zástavce, s kterým banka uzavře zástavní smlouvu. Následně se pan Jaroslav rozhodne svůj rodinný domeček prodat sousedovi panu Bártovi. Po nabytí vlastnického práva k domu vstupuje pan Bárta do právního vztahu jako zástavní dlužník.

Smluvní zákaz zastavení

Nově včleněn do právní úpravy smluvní zákaz zastavení, který posiluje postavení věřitele. Dřívější občanský zákoník ustanovení, které zakazovalo zástavnímu dlužníkovi popř. zástavci zastavit předmět zástavy jinému věřiteli, považoval za neplatné.
Nyní lze zákaz zastavení smluvně sjednat. Takové ujedná je účinné pouze mezi smluvními stranami. Závazné i pro třetí osoby se stává, je-li tento zákaz zapsán do Rejstříku zástav nebo veřejného seznamu (katastru nemovitostí) nebo je-li třetí osobě znám.

 

Náležitosti zástavní smlouvy

Zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou, pro kterou není striktně vyžadována písemná forma. Zástavní smlouva musí být písemná, není-li movitá věc jako zástava odevzdána zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, aby ji pro zástavního věřitele opatrovala. Dále písemná smlouva je nutná vždy, je-li zástavou nemovitosti.

Zástavní smlouva ve formě veřejné listiny je vyžadovaná v případech stanovených v ust. § 1314 odst. 2 NOZ, mezi které patří např. nemovitá věc jako zástava, která nepodléhá zápisu do veřejného seznamu, zástavou je závod nebo jiná hromadná věc ad.

Smluvní strany si v zástavní smlouvě musí ujednat co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno. Přičemž zástava může být určena jednotlivě nebo jiným způsobem, tak aby byla v době svého trvání určitelná.

Zástavním právem lze zajistit dluh, jeho příslušenství a je-li to ujednáno tak i smluvní pokutu.


Předmět zástavního práva

Jako zástavu lze použít každou věc, s níž lze obchodovat. NOZ tímto zjednodušil vymezení předmětu zástavního práva oproti předchozímu občanskému zákoníku, který taxativně vyjmenovával všechny příklady zástavy.

NOZ považuje za věc v právním smyslu vše co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Zástavu tedy mohou představovat jak věci movité i nemovité, hmotné i nehmotné. Zástavou může být i ideální podíl na společné věci, pohledávka, cenný papír, podíl v korporaci a další.

Dokonce lze zřídit zástavní právo k věci, která není majetkem zástavního dlužníka (má být teprve vytvořena) nebo je zatím majetkem cizí osoby. Zákon v tomto případě pamatuje na ochranu třetích osob a umožňuje tzv. budoucí zástavní právo zapsat již předem do veřejného seznamu či rejstříku zástav, vysloví-li s tím dosavadní vlastník souhlas. V tomto případě vznikne zástavní právo až nabytím vlastnického práva zástavním dlužníkem.

Tato možnost výrazně zjednodušila řešení dřívějších problémů, které vznikaly při pořízení nemovitosti kupujícím na základě poskytnutého úvěru bankou, která vyžadovala zajištění poskytnutého úvěru zástavním právem. Často prodávající nesouhlasil se zřízením zástavního práva na své prodávající nemovitosti, neboť se obával situace, kdy by z prodeje sešlo a jemu zůstalo zapsané zástavní právo v katastru nemovitostí. Nově lze se souhlasem prodávajícího jako vlastníka nemovitosti zapsat budoucí zástavní právo do katastru nemovitostí, s tím že zástavní právo vznikne okamžikem nabytí vlastnického práva zástavcem (kupujícím).

Za pozornost stojí poznámka týkající se práva zpětné koupě zapsaného ve veřejném seznamu. Zástavní právo k věci, k níž je sjednáno právo zpětné koupě lze zřídit pouze se souhlasem toho, pro koho je právo zpětné koupě ve veřejném seznamu zapsáno.

 

Zakázaná ujednání v zástavní smlouvě

Jak už bylo zmíněno na začátku, nový občanský zákoník poskytuje smluvním stranám výrazně vyšší míru volnosti než předchozí občanský zákoník. K zabránění zneužití silnějšího postavení některé osoby na úkor té druhé, obsahuje občanský zákoník ujednání, která jsou pro smluvní strany zakázána. Následkem porušení těchto zákazů je relativní neplatnost, které se dotčená strana musí dovolat.

Striktně zakazuje občanský zákoník ujednání, dle kterého nesmí dlužník nebo zástavce zástavu vyplatit. Není-li dluh ještě splatný, je zakázáno smluvním stranám dle ust. § 1315 odst. 2 ujednat. že:

  • zástavní věřitel se nebude domáhat uspokojení ze zástavy,
  • věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou či předem určenou cenu může ponechat (toto ustanovení není možné ani po splatnosti dluhu ujednat, je-li jednou ze smluvních stran spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem),
  • věřitel může brát ze zástavy plody či užitky.

 

Vznik zástavního práva

Eviduje-li se věc, ke které je zřízené zástavní právo, ve veřejném seznamu, vzniká zástavní právo zápisem v tomto seznamu.

K movité věci vznikne zástavní právo odevzdáním zástavnímu věřiteli. Zástavce může věřitele požádat o vydání zástavního listu, ve kterém je předmět zástavy podrobně popsán. Je-li zastavená věc předána zástavnímu věřiteli, musí o ni pečovat s péčí řádného hospodáře a má proti zástavci právo na náhradu nákladů s tím spojených jako poctivý držitel. Má jako poctivý držitel také právo na náhradu nákladů vůči zástavci (zástavnímu dlužníkovi). Samotnou zástavu smí užívat, jen pokud dostal souhlas od zástavního dlužníka.

Nedojde-li k odevzdání movité věci, lze věc označit jako zastavenou. V tomto případě, se lze dovolat zástavního práva vůči třetí osobě, jen pokud nebyla v dobré víře, tzn., pokud věděla anebo mohla vědět, že k dané věci je zřízené zástavní právo. V opačném případě, se má za to, že věc označena nebyla.

Ve smlouvě se mohou smluvní strany dohodnout, že zástavní právo k movité věci vznikne odevzdáním věci třetí osobě, která věc bude opatrovat. Vznik zástavního práva může být ujednán až ke dni zápisu do rejstříku zástav. Do rejstříku zástav se zapisuje i zástavní právo k věci nemovité nezapisované do veřejného seznamu, zástavní právo k závodu a movité věci hromadné. Zápis do rejstříku zástav provádí notář bez zbytečného odkladu po sepsání zástavní smlouvy.

Zápis do rejstříku zástav pomocí veřejné listiny považuji za zbytečně komplikovaný postup, zejména proto, že podléhá formě veřejné listiny každá změna či dodatek zástavní smlouvy. Takovýto postup se poté smluvním stranám značně prodraží a není vhodný zřizovat u méně hodnotných zástav.

U zástavního práva zřízeného rozhodnutím orgánu veřejné moci, vzniká zástavní právo vykonatelností rozhodnutí, není-li stanovena pozdější doba. Tyto účinky nemají vliv na zápis zástavního práva do rejstříku zástav nebo do veřejného seznamu, kdy jde pouze o deklaratorní zápis tzn., že zápisem do příslušné evidence se pouze osvědčí (potvrdí) existence zástavního práva, které vzniklo vykonatelností rozhodnutí.

 

Zastavení pohledávky

Nový občanský zákoník stanoví, že předmětem zástavního práva může být postupitelná pohledávka, kterou se dle ust. § 1881 rozumí pohledávka, jež lze zcizit, není-li to ujednáním věřitele a dlužníka vyloučeno. Nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí či jejíž obsah by se změnou věřitele změnil k tíži dlužníka.

Vyloučí-li si smluvní strany ve své smlouvě postoupení pohledávky, pak takovéto ujednání brání i zřízení zástavního práva k pohledávce. Účinky pro zástavního věřitele má takový zákaz pouze tehdy, je-li mu znám. Neví-li zástavní věřitel o zákazu postoupení pohledávky, smlouva bude platná.

Př. Pan Radim půjčil pan Jiřímu 100.000,- Kč. V dodatku ke smlouvě o zápůjčce si smluvní strany mj. zakázaly, aby zapůjčitel (pan Radim) pohledávku postoupil třetí osobě. Pan Radim měl autonehodu a potřeboval na opravu svého zničeného auta 100.000,- Kč, které neměl, neboť všechny svoje úspory půjčil panu Jiřímu. Majitel autoservisu, kam pan Radim dal svoje auto opravit, slíbil panu Radimovi, že mu posečká s platbou za opravu auta, ale vyžadoval po něm zástavu. Pan Radim si vzpomněl na pohledávku za panem Jiřím a nabídl ji majiteli autoservisu do zástavy. Majiteli autoservisu však nebylo známo, že pan Radim a pan Jiří si v dodatku ke smlouvě o zápůjčce zakázali postoupení pohledávky třetím osobám. Dle ust. § 1760 NOZ bude taková smlouva platná, neboť zástavnímu věřiteli (majiteli autoservisu) nebyl takový zákaz znám.

Dle ust. § 1336 odst. 1 NOZ je dlužník zastavené pohledávky (podle příkladu pan Jiří) před splatností zajištěného dluhu povinen plnit nedílně zástavnímu věřiteli (majiteli autoservisu) a zástavnímu dlužníku (panu Radimovi). Toto pravidlo je v praxi pro věřitele spíše přítěží z hlediska toho, že dlužník může plnit oběma stranám nebo se odvolávat, že již plnil jinému. Pro zjednodušení je vhodné v zástavní smlouvě vyloučit možnost dlužníka plnit dílem zástavnímu věřiteli a dílem zástavnímu dlužníku. Tuto možnost dává smluvním stranám ust. § 1340 NOZ.
Po splatnosti zajištěného dluhu, má zástavní věřitel právo, aby dlužník zastavené pohledávky plnil pouze jemu. Uplatní-li zástavní věřitel toto své právo na plnění u dlužníka, podá o tom zprávu věřiteli zastavené pohledávky (panu Radimovi).

Zástavní právo k pohledávce lze dle ust. § 1319 odst. 1 NOZ ujednat ke dni zápisu do Rejstříku zástav. Pohledávka se považuje za nehmotnou movitou věc, ke které jako takové se vyžaduje zástavní smlouva ve formě veřejné listiny.

Neujednali si strany zápis do rejstříku zástav, vznikne zástavní právo k pohledávce účinností smlouvy. Účinky zástavní smlouvy vůči dlužníku zastavené pohledávky nastávají, až je mu zástavní dlužník oznámí nebo zástavní věřitel prokáže. Zástavní dlužník tedy nemá povinnost před plněním dluhu nahlížet do Rejstříku zástav, zda nemá plnit někomu jinému než svému věřiteli.

 

Budoucí zástavní právo

NOZ umožňuje, aby zástavou byla věc, k níž má zástavnímu dlužníkovi vzniknout vlastnické právo teprve v budoucnu. Toto pravidlo zahrnuje nejen věci, které již existují, ale i ty, které budou teprve vytvořeny.

Toto ustanovení o budoucím zástavním právu řeší např. problémy dlužníků, kterým banka nechtěla poskytnout úvěr, protože neměli hned zpočátku čím ručit.

Př. Pan Vlasta si našel na stránkách realitní kanceláře krásný byt, který by si chtěl pořídit. Po prohlídce bytu byl nabízeným bytem natolik okouzlen, že se rozhodl bez váhání pro jeho koupi. Jelikož neměl dostatek finančních prostředků, zamířil přímo do banky zjistit podmínky úvěru. Rozhodně se nevyhne vyřízení úvěru bez zřízení zástavního práva. Dříve pokud by neměl pan Vlasta jinou nemovitost adekvátní hodnoty, musel by přesvědčit prodávajícího, aby ještě před prodejem nemovitosti na ni jako zástavce zřídil zástavní právo, ve prospěch pana Vlasty. Tento postup odmítala řada prodávajících, neboť se obávala, kdyby k prodeji nemovitosti nedošlo, aby na ni nezůstalo zřízené zástavní právo. Od 1. 1. 2014 lze zapsat se souhlasem prodávajícího (vlastníka nemovitosti) do veřejného seznamu budoucí zástavní právo, které vznikne až okamžikem nabytí vlastnického práva zástavním dlužníkem.

Je-li vyžadován ke vzniku zástavního práva zápis do veřejného seznamu (katastru nemovitostí) nebo do rejstříku zástav, je zapsáno budoucí zástavní právo ještě před nabytím vlastnického práva zástavním dlužníkem, kdy vznikne i zástavní právo.

 

Zastavení, zástava cizí věci

Zástavce může zastavit cizí věc jen se souhlasem vlastníka. V opačném případě, není-li udělen souhlas vlastníka, vznikne zástavní právo k cizí movité věci jen, je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji příjme v dobré víře, že je zástavce oprávněn věc zastavit.

Velkou změnu přineslo ustanovení upravující přijetí cizích movitých věcí v zastavárenském závodu. Příjme-li provozovatel zastavárenského závodu cizí movitou věc, kterou vlastník zástavci nesvěřil, může se vlastník věci domáhat na provozovateli zastavárenského závodu práva na vydání věci, prokáže-li pozbytí věci ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Zastavárník musí poté vydat věc vlastníkovi. V rámci své ochrany, může si zastavárník vést evidenci osob, se kterými navazuje obchodní styk, a domáhat se vůči nim náhrady škody.

Př. Panu Jáchymovi někdo ukradl z garáže jeho horské kolo, k němuž měl udělaný speciální nosič na košík zeleniny. Hned poté, co zjistil, že postrádá kolo, oznámil krádež na policii, která s ním sepsala protokol a začala s vyšetřováním. Druhého dne viděl svoje kolo v zastavárně na kraji města. Pan Jáchym má právo na vydání svého kola od provozovatele zastavárny, neboť jde o věc, kterou pozbyl činem povahy úmyslného trestného činu. Majitel zastavárny má povinnost bez požadavku jakékoli protihodnoty panu Jáchymovi horské kolo vydat. Zároveň má majitel zastavárny právo požadovat zaplacení náhrady škody.

Povinností vlastníka věci je věc důkladně popsat, tak aby byla odlišena od jiných věcí téhož druhu. Dále má vlastník povinnost prokázat vlastnické právo k věci. Provozovatel zastavárny, musí vyvíjet větší péči při přijímání věcí do zástavy. V jeho případě mu nepomůže ani skutečnost, že byl v dobré víře.

 

Rozsah zástavního práva

Zástavní právo se vztahuje na zástavu, její přírůstek a příslušenství. Smluvní strany si mohou rozsah zástavního práva ve smlouvě upravit odchylně. Na plody a užitky věci se vztahuje zástavního práva, jen pokud jsou odděleny.

NOZ stanovil výjimku ze zásady, že zánikem zástavy zaniká i zástavní právo, pro případy, kdy dojde k zániku zástavy jako samostatné věci, ale její substance zůstane zachována. Jde o typickou přeměnu, spojení zástavy s jinou věcí nebo rozdělení zastavené věci.

Př. Dojde-li ke zpracování zastaveného kamenného bloku, z kterého je vytvořena socha, zástavní právo v tomto případě nezaniká a zatíží novou sochu.  

 

Práva a povinnosti ze zástavního práva

Zástavní dlužník má povinnost zdržet se všeho, čím dojde k zhoršení zástavy. Dojde-li ke snížení dostatečné jistoty zástavního dlužníka nebo stane-li se nedostatečnou, je zástavní dlužník povinen jistotu přiměřeně doplnit.

Novinkou v zástavním právu je stanovení pravidla následku pojistné události, která zasáhne pojištěnou zástavu. V takovém případě nastane-li pojistná událost, pojišťovna plní zástavnímu věřiteli, prokáže-li včas, že na věci vázne jeho zástavní právo. Neuhradí-li zástavní dlužník řádně a včas svoji pohledávku, vzniká zástavnímu věřiteli právo uspokojit se ze zadrženého plnění z pojistné smlouvy.

 

Výkon zástavního práva

Nový občanský zákoník umožňuje smluvním stranám větší smluvní volnost při určení způsobu výkonu zástavního práva. Tímto krokem velice posiluje postavení zástavního práva jako zajišťovacího prostředku, neboť hodnota funkce zajišťovací a uhrazovací u tohoto zajišťovacího prostředku značně vzrostla.

Nyní záleží na zástavním věřiteli a dlužníku jakou formu výkonu zástavního práva v zástavní smlouvě zvolí. Kromě dřívějšího prodeje zástavy ve veřejné dražbě nebo prodejem podle zvláštního zákona (soudní prodej zástavy) se mohou smluvní strany dohodnout na prodeji z volné ruky, veřejné soutěži o nejlepší nabídku, dobrovolné dražbě či vnucené správě. Vždy musí respektovat zakázaná ujednání (ust. § 1315 NOZ), jejichž porušení způsobuje relativní neplatnost.

Výkon zástavního práva se provádí hlavně zpeněžením zástavy, ale není vyloučena ani dohoda, k níž dojde po splatnosti pohledávky, podle níž si věřitel zástavu za libovolnou nebo předem určenou cenu ponechá (tzv. propadná zástava). K takovéto dohodě se nebude přihlížet, je-li smluvní stranou spotřebitel nebo malý nebo střední podnikatel.

Není-li v zástavní smlouvě ujednán způsob zpeněžení zástavy, preferuje se její prodej ve veřejné dražbě. Ujednání, že zástavní věřitel může prodat zástavu jiným způsobem, než ve veřejné dražbě zavazuje i právního nástupce zástavního dlužníka.

Před započetím se zpeněžení zástavy musí zástavní věřitel nejdříve oznámit zástavnímu dlužníkovi, že přistoupil k výkonu zástavního práva. Je-li zástavní právo zapsáno ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav zajistí zástavní věřitel zápis o započetí s výkonem zástavního práva i v tomto rejstříku. Po uplynutí 30 dnů od oznámení zástavnímu dlužníkovi nebo dne zápisu ve veřejném seznamu nebo rejstříku zástav může věřitel zpeněžit zástavu. Smluvní strany si nemohou předem ujednat kratší lhůtu.
Zástavní věřitel má oznamovací povinnost i vůči zástavním věřitelům, jejichž právo na uspokojení předchází jeho právo na uspokojení.

Dlužník poté, co mu bylo věřitelem oznámeno započetí s výkonem zástavního práva, nesmí bez souhlasu zástavního věřitele zástavu zcizit. Zákaz zcizení zástavy se zapisuje rovněž do veřejného seznamu a rejstříku zástav, je-li v něm evidováno dané zástavní právo.

Povinností zástavního dlužníka je strpět výkon zástavního práva, vydat zástavnímu věřiteli zástavu i listiny potřebné k převzetí, prodeji a užívání a poskytnout věřiteli potřebnou součinnost.

Z výtěžku zpeněžení zástavy se hradí pohledávka, její příslušenství a náklady, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo. O průběhu zpeněžení zástavy informuje zástavní věřitel dlužníka písemnou zprávou, ve které mj. uvede i výtěžek a náklady zpeněžení.

 

Trocha teorie na závěr

Při uplatnění výkonu zástavního práva může řada zástavních věřitelů zůstat na vážkách jakou právní úpravu použít, pokud zástavní smlouva byla uzavřena ještě za platnosti předchozího občanského zákoníku. Dle přechodového ust. § 3073 NOZ se práva ze zajištěných závazků posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. Smluvní strany si mohou ujednat, že se jejich práva a povinnosti budou řídit novým občanským zákonem.

Jakým právním předpisem se však bude řídit výkon zástavního práva, zajišťující dluh, který se stane splatným až po dni nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, přesto že zástavní smlouva zajišťující dluh byla uzavřena za platnosti předchozího občanského zákoníku?

V rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34/2001, které reagovalo na změnu právní úpravy výkonu zástavního práva provedenou zákonem č. 165/1998 Sb., bylo judikováno, že zástavní věřitel se může při výkonu zástavy dovolávat nové právní úpravy i když zástavní právo zajišťující jeho pohledávku vzniklo již v době účinnosti předchozí právní úpravy a to v případě, že právo (nárok na uspokojení zástavního věřitele ze zástavy vzniklo v době nové právní úpravy. Z tohoto rozhodnutí bylo vycházeno i v dalších případech.

Stručně řečeno není přesně jasné, jakou právní úpravu má zástavní věřitel pro výkon svého zástavního práva, jehož zajištění vzniklo za účinnosti předchozího občanského zákoníku, použít. Osobně se kloním k použití právní úpravy nového občanského zákoníku, neboť zajištěný dluh se stal splatným a vymahatelným až za účinnosti nového občanského zákoníku. Zároveň uhradil-li by zástavní dlužník svůj dluh řádně a včas, nemuselo by k uspokojení zástavního věřitele ze zástavy vůbec dojít. Přesné vodítko nám dá až soudní praxe.

Všechny články v sekci Nový občanský zákoník 2014: