Setkávání, styk s dítětem po rozvodu, rozchodu

S bývalou přítelkyní jsem cca tři roky (2022-2025) vychovával její děti. Bral jsem je na výlety, dohlížel na ně, kupoval jim dárky, se starším dítětem jsem se učil a vypracovával s ním domácí úkoly. V podstatě jsem fungoval prakticky jako jejich otec a to i přesto, že se nejednalo o moje biologické potomky. K dětem (starší chlapec 9 let, mladší dívka 3 roky) jsem si vypěstoval poměrné hlubokou sociální vazbu a stejně tak i oni vnímali mě. Chtěl bych se zeptat, zda-li i přestože se jedná o moje nevlastní potomky mám právo se s dětmi pravidelně (cca jednou nebo dvakrát týdně) vidět. Matka mi totiž nedovoluje se s nimi stýkat a mě ty děti velice chybí. Podle informací, které jsem dohledal na internetu by to teoreticky mělo být možné skrze paragraf 927. Nicméně, pokud tomu opravdu tak je, tak by mě zajímalo, jaká je cca šance, že bych mohl s tímto požadavkem u soudu uspět, kolik peněz by to odhadem mohlo stát a jak bych měl správně postupovat. Předem Vám děkuji za odpověď.

Manželka se odstěhovala ze synem k novému partnerovi. Nejsme s manželkou ještě rozvedeni. Zakazuje mi styk s vlastním synem (12 let). Jaké mám podniknout kroky, aby mi ho dávala? Děkuji za odpověď.

Necelé dva roky (nyní 12/2025) jsme v soudním sporu o dvě děti (holka, kluk necelých 11let). Nemáme dosud rozhodnuto o péči. Máme zadaný znalecký posudek. Od dětské psycholožky, OSPOD i dle posudku nedoporučení střídavé péče. Syn u otce je v duševní tísni, je psána manipulace ze strany otce, vyvolávání pocitů viny, porovnávání s ostatními, tudíž i stále řečeno, co je na synovi špatně. Syn je i závislý na své sestře, která absolutně odmítá kontakt s otcem již dva roky. Taktéž, jak k synovi, tak k dceři se chová a říká, jak se má chovat, co je špatně, má respektovat jeho čas, jeho víkend. Dcera byla ze strachu, že ji u sebe bude držet na sílu, že ji zamkne, což odpovídal, že klidně. Podobných vyhrocených situací bylo nespočet. Důsledek duševního stavu u dcery - úzkost, heteroagresivní projevy s autoagresí, což při panické atace se již projevilo. Dcera chodí ke školní psycholožce, sháním i psychiatra. Nejsem schopna po tak dlouhou dobu dětem, hlavně dceři pomoci. Tím, že nemáme nic soudně a je to v řízení. Nejsme schopni domluvy - otec má za cíl střídavou péči, syn také několikrát zamítal rozšířený styk. Za celou dobu se snažím dětem domluvit, ale otec je i dle posudku hysteriónský, negativistický a tyto nepředvídatelné situace jeho neovládání se výbuchu hněvu, v podstatě způsobilo i u mne deprese, bezmoc, úzkost. A to nezmiňuji, co vše mi otec v emailech napsal. Pořád svaluje vinu na mne, že já jsem fixovaná na dceru a ohrazuje se svými právy bez ohledu na dceřin psychický stav. Bagatelizuje jej a nereflektuje. Necelé dva roky a on to ví, nikdy k němu děti nešli dobrovolné, ale bohužel jsem je všemožně přemluvila k otci jít. A došlo to k tomu, že syn zažívá u otce duševní tíseň, dcera si chce ublížit, protože se trápí. V posudku je to vystíněno tak, že my dva se musíme domluvit (já vykreslena, že předávám na děti veškerou zodpovědnost za kontakt s otcem či moje výchova je "dělej si, co chceš" s čímž nesouhlasím. S otcem dětí komunikujeme přes sms, protože na každém osobním setkání, mediaci, OSPODu, emailech či sms, jsem obviňována, dokonce já špatně vychována, dle úst otce, jako slepice na vejcích, bezemoční robot, či mi přál, abych zmizela, situace překrucuje) a ano cítím se bezmocná, pod neustálým tlakem otce a odporem dětí k němu jít. Pokud bych dala kontakt dcery, co 14 dní pátek-neděle, příp. dle jejího stavu 1 odpoledne v týdnu, u syna podobně s tím, že v týdnu může k otci 1-2 odpoledne. S tím otec nesouhlasí, protože chce střídavou péči a my jsme stále tak na mrtvém bodě. Pokud bych totiž přistoupila na cokoli, co si otec přeje. Já tam ty děti k němu prostě nedostanu a odmítám je tam tahat na sílu. Otec dceři řekl spousty věcí a mluví s ní, že on je ten, kdo bude řídit její život ne ona sama, ona je ze všeho nešťastná. OSPOD říkal, pokud tam ty děti nechtějí, tak je nemám posílat. Jenže takto to neustále donekonečna nejde, tudíž jim stále domlouvám ke kontaktu a další stání je až začátkem února. Děkuji za jakoukoli informaci.

Mému synovi je 13 měsíců. Již 8 měsíců nebydlíme s jeho otcem. S ním mám sepsanou mimosoudní dohodu s tím, že dítě zůstane u mě a může ho vidět kdykoliv a to v zájmu dítěte. Styku nechci bránit. Za těch 8 měsíců viděl otec syna cca 6x. Logicky je pro syna nyní cizím člověkem (nyní ho 3 měsíce neviděl). Otec se ozval s tím, že by si chtěl vytvořit se synem vztah, ale za podmínek které se mi nelíbí a nejsou dle mého názoru v zájmu dítěte. Když vezmeme v potaz nynější dlouhé odloučení a že je nyní otec pro syna cizím člověkem, má otec představu, že ho po jedné návštěvě v jeho prostředí vezme k sobě domů na celé odpoledne (další cizí lidé a prostředí, které nezná) nebo, že si ho vezme na noc. Syn je na mě fixovaný, což je v tomto věku pochopitelné. Chci aby měli hezký vztah a kontakt probíhal nenásilně v krátkých intervalech, kdy bude dítě vráceno do bezpečí, tedy ke mě domů. Dále bych zmínila, že otec je cca 2-3 měsíce v zahraničí (pracovně - podnikatel) a jezdí do CZ na cca 3 týdny. Jak by měl dne zákona a v zájmu dítěte probíhat styk a sbližování? A dále bych se ráda zeptala, zda může otec syna odvézt bez mého vědomí do jiného státu EU. Děkuji předem za odpověď.

S bývalým partnerem jsme se před 6 lety (2019) odstěhovali do Itálie. Cca před 3 lety jsme se jako partneři rozešli, ale zůstali jsme bydlet ve společné domácnosti. Máme spolu 11 letou dceru. Před 4 měsíci jsem se ze společné domácnosti rozhodla odstěhovat. S otcem dítěte jsme se domluvili na péči o dceru. Bývalý partner, ale nyní zde nemá práci a nezvládá platit své bydlení a proto se chce vrátit zpět do ČR. Chce, abych se s dcerou vrátila také. Má na to právo? Dcera zde žije již více než polovinu svého života, je zde zvyklá, chodí zde do školy a na kroužky. Dle slov dcery by tady v Itálii ráda zůstala a já také. Děkuji za odpověď.

Ráda bych vás požádala, zda byste se mohli podívat, zda najdete jakýkoliv judikát ohledně rozhodování péče o dítě. V mém případě nyní čerstvě 2 roky - stále kojené. Pauzy na kojení požaduji po max. 5 hodinách nyní. Advokát protistrany přišel s tím, že našel jakési rozhodnutí ústavního soudu, kde sice nebylo vyhověno, ale zmiňuje se, že roční dítě (v daném případě) vydrží 6-8 hodin bez kojení. Ráda bych našla judikát, který podpoří mě v tom, že ještě trvám nějaký čas na kojení (že třeba kojení je na prvním místě, pokud matka kojit může). Jinak otec vídá dítě velmi často, v kontaktu nebráním, jen požaduji ono kojení. Prosím o pomoc, 10.3.2025 máme stání. Děkuji, S. S.

Jaká práva mají mí rodiče na mého syna. V únoru 2024 jsem se dozvěděla, že mě jako dceru vydědili, od té doby se s nimi nevídáme, já ani syn. Včera (04.01.2025) jsem se dozvěděla, že to chtějí řešit přes sociálku. Syn má k tomu ještě ADHD a je emočně nezralý. Mě čeká operace srdce a neměla bych se rozčilovat. Rodičům je 72 a 70 a nejsou zdravotně taky v pořádku, mám se začít bát soudního jednání.
Moc děkuji za odpověď. Martina

Ráda bych si ověřila výklad rozsudku ohledně styku otce s nezletilou dcerou. Rozsudek stanoví, že: Otec je oprávněn ke styku každý sudý týden v roce od pátku 13:00 do neděle 18:00. V sudých kalendářních letech má otec právo na styk během velikonočních prázdnin od dne předcházejícího prázdninám (17:00) do Velikonočního pondělí (17:00). Můj dotaz se týká situace, kdy Velikonoční prázdniny v lichém roce připadají na sudý víkend, který by jinak připadal otci. Pokud rozsudek výslovně nestanoví jinak, znamená to, že v lichých letech jsou velikonoční prázdniny automaticky u matky, i když by víkend jinak připadl otci? Tento výklad by mohl znamenat, že v některých letech by otec neviděl dceru až 25 dní, protože velikonoční prázdniny přeruší jediný sudý víkend, který by otec měl jinak k dispozici. Je tento výklad správný, nebo má otec stále nárok na svůj pravidelný sudý víkend i v lichých letech bez ohledu na velikonoční prázdniny? Letní a Vánoční prázdniny jsou v rozsudku ohraničeny přesným datumem, zde styku rozumím. Děkuji za odpověď.

Mám s bývalým partnerem střídavou péči o dítě od 3,5 let jeho věku. Teď je mu 7. Bylo to po domluvě, nebyli jsme svoji. Bývalý nesouhlasil s jinou formou péče a já jsem si to pořád převracela na sebe, jaké by to bylo, kdyby mně někdo dítě bral. Byly občasné problémy, které mi vždy slíbil, že napraví, ale poslední dobou zjišťuji, že na něj nemá vůbec čas a stalo se, že vůbec nejezdili domů, (bydlí asi půl hodiny ode mě, kde mimochodem syn nemá ani žádné kamarády), ale jezdili k jeho sestře, která bydlí ve stejném městě jako já.

Řešíme situaci, kdy jsme kvůli konfliktům v rodině omezili styk prarodičů s našimi malými dětmi (3 a 5 let). Chodíme k prarodičům na návštěvy cca jednou za měsíc, ale odmítáme jim děti přenechat v péči bez našeho dozoru. Podle zákona prarodiče mají právo na styk s vnoučaty. Je někde stanoveno, jakou formu tento styk musí mít?