Ust. § 248 odst. 2 zákoníku práce říká, že zaměstnavatel je z důvodu ochrany majetku oprávněn v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něho odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Při kontrole a prohlídce podle věty první musí být dodržena ochrana osobnosti. Osobní prohlídku může provádět pouze fyzická osoba stejného pohlaví (ne tedy muž!).

Prohlídku tedy zaměstnavatel provést může. Způsob prohlídky, jak ho popisujete, ale podle mého názoru nezachovává ochranu osobnosti ani ochranu soukromí.

Záleží na tom, čeho chcete vlastně dosáhnout.

Pokud Vám jde o ořez přerůstajících větví či podrůstajících kořenů, je možné jednat svépomocně, jak to vyplývá z § 1016/2 občanského zákoníku:

"Neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá."

Pokud máte zájem o úplné odstranění dřevin, dalo by se uvažovat o aplikaci § 1017/1 občanského zákoníku, dle něhož platí, že:

"Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m."

Toto ustanovení se ovšem vztahuje pouze na dřeviny vysazené po 1. 1. 2014.

Odstranění či zkrácení dřevin byste se mohl domáhat s argumentem, že jsou zdrojem nepřiměřeného zastínění Vašeho pozemku či jiného obdobného obtěžování. Konkrétně dle § 1013/1 občanského zákoníku platí, že:

"Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad ... stín ... a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka ... v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku ..."

Nevýhodou shora uvedených řešení je fakt, že budou-li sousedé Vaše výzvy (ideálně písemné) ignorovat, budete se muset domáhat svých práv soudní cestou. Pro podání žaloby Vám doporučuji využít služeb advokáta:

www.advokatikomora.cz 

(a to advokáta zabývajícího se oblastí občanského práva).

V této věci se můžete obrátit také na místně příslušný stavební úřad a iniciovat u něj provedení kontroly opory sousedova pozemku. Pakliže jsou předmětné betonové bloky sousedovým majetkem, mohl byste namítat, že nemohou stát na Vašem pozemku.

Dále se můžete obrátit na místně příslušný orgán ochrany přírody (odbor životního prostředí obecního/městského úřadu) a iniciovat u něj provedení kontroly stavu předmětných dřevin.

Pokud by Vám hrozilo reálné nebezpečí pádu dřevin, sesuvu svahu apod., mohl byste se obrátit rovněž na soud a domáhat se ochrany, a to ve smyslu § 2903/2 občanského zákoníku, dle něhož platí, že:

"Při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy."

______________________________

Právní předpisy zmiňované v odpovědi:

• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Ze znění dotazu si nejsem jist tím, kde se předmětná branka nachází. Jde-li o branku mezi Vaším pozemkem a pozemkem sousedů, doporučuji Vám tuto branku účinně zablokovat, resp. do její těsné blízkosti (na Vaší straně) umístit takovou překážku, jakou pes sousedů nepřekoná - aby bylo definitivně zamezeno jeho vstupu na Váš pozemek. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že necháte-li branku i nadále "volnou", mohla byste případně spoluodpovídat za škodu, kterou by pes sousedů mohl způsobit na Vašem pozemku - vyplývá to z § 2903/1 občanského zákoníku, dle něhož platí, že:

"Nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit."

Své sousedy v podstatě nemůžete donutit, aby se psa zbavili - jedná se o jejich vlastnictví, se kterým mohou disponovat dle vlastní vůle. To ovšem také znamená, že sousedé odpovídají za újmu, kterou jejich pes způsobil. Vyplývá to z § 2933 občanského zákoníku, dle něhož platí, že:

"Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo ..."

Sousedy tedy můžete vyzvat k náhradě újmy, která Vám byla způsobena - zejména půjde o hodnotu usmrceného psa, finanční odčinění psychických útrap dětí, náhradu nákladů léčení (ceny léků apod.).

Pokud by sousedé odmítli způsobenou újmu nahradit, nezbylo by Vám, než se v této věci obrátit s žalobou na soud. Pro učinění tohoto právního kroku Vám doporučuji využít služeb advokáta:

www.advokatikomora.cz

(a to advokáta zabývajícího se oblastí občanského práva).

Dále Vám doporučuji se informovat u místně příslušného pracoviště Státní veterinární správy:

https://www.svscr.cz

______________________________

Právní předpisy zmiňované v odpovědi:

• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Na dotazy odpovím ve Vámi zvoleném pořadí:

1/ Má lékař právo vybírat "administrativní poplatky“?

Dle mého názoru nikoli. Žádný právní předpis k tomu lékaře neopravňuje – existují naopak právní předpisy, z jejichž ustanovení lze dovodit, že takové administrativní poplatky vybírat nelze.

V obecné rovině je možné odkázat na § 11/1 písm. d) zákona o veřejném zdravotním pojištění, dle něhož platí, že:

„… poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu“

Na argument, že se nejedná o platbu za poskytnutí zdravotní péče, nýbrž o úhradu administrativních nákladů, lze namítnout, že žádná taková platba není občanským zákoníkem rozlišována. Občanský zákoník totiž zakotvuje smlouvu o péči o zdraví – tedy typ smlouvy, která je běžně uzavírána (ústně či jen mlčky) mezi poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem. Konkrétně dle § 2636 občanského zákoníku platí, že:

„Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.“

Co se týče pojmu „péče o zdraví“, je vymezen v § 2637 občanského zákoníku následovně:

„Péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav …“

Lze tedy shrnout, že veškerá lékařova činnost, která souvisí s péčí o pacientovo zdraví (tedy i nezbytná administrativní činnost) je hrazena odměnou. Tuto odměnu nejčastěji za pacienta hradí jeho zdravotní pojišťovna, případně pacient sám, jedná-li se o péči nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění (tzv. péče samoplátecká).

Lze tedy uzavřít, že vybírání administrativních (či jiných obdobných) poplatků v souvislosti se zdravotní péčí, která je hrazena ze systému veřejného zdravotního pojištění, je neoprávněné. Na tento postup je možné si stěžovat přímo u dotyčného poskytovatele a následně se odvolat k místně příslušnému krajskému úřadu, je možné se obrátit na zdravotní pojišťovnu, podat stížnost k České lékařské komoře či k Ministerstvu zdravotnictví ČR. Po dotyčném poskytovateli zdravotních služeb je rovněž možné se domáhat vrácení uhrazeného poplatku (jelikož se jedná o tzv. bezdůvodné obohacení), a to případně i soudní cestou.

Zdravotní pojišťovny mají v této věci rovněž jasno, jak vyplývá například z těchto odkazů:

https://www.vzp.cz/o-nas/tiskove-centrum/otazky-tydne/poplatky-u-lekare 

https://www.ozp.cz/aktuality/platby-za-osetreni-a-registraci-u-lekare 

2/ Má lékař právo vás odmítnout, pokud nezaplatíte, a to i přesto, že se jedná pouze o výkony hrazené ze zdravotního pojištění?

Platná právní úprava rozlišuje mezi a/ odmítnutím přijetí pacienta do péče a b/ ukončením péče o pacienta.

Dle § 48/1 zákona o zdravotních službách je poskytovatel zdravotních služeb, kterého si pacient zvolil, oprávněn odmítnout převzetí pacienta do péče, pokud:

a/ by přijetím pacienta bylo překročeno únosné pracovní zatížení nebo jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení,

b/ by vzdálenost místa pobytu pacienta neumožňovala v případě poskytování zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství výkon návštěvní služby,

c/ není pojištěncem zdravotní pojišťovny, se kterou má poskytovatel uzavřenu smlouvu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.

Dle § 48/2 zákona o zdravotních službách může poskytovatel zdravotních služeb ukončit péči o pacienta v případě, že:

a/ prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele,

b/ pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb (to neplatí, jde-li o registrujícího poskytovatele),

c/ pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb,

d/ pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem,

e/ pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb.

Je zřejmé, že nezaplacení administrativního poplatku nemůže být důvodem pro odmítnutí převzetí pacienta do péče ani pro ukončení péče o pacienta.

V souvislosti s výše uvedeným je vhodné poukázat ještě na § 48/5 zákona o zdravotních službách, dle něhož platí, že:

„Důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče podle odstavce 1 nebo ukončení péče podle odstavce 2 posuzuje poskytovatel. Poskytovatel o odmítnutí přijetí do péče podle odstavce 1 nebo o ukončení péče podle odstavce 2 písm. d) a e) … vydá pacientovi písemnou zprávu, ve které je uveden důvod odmítnutí nebo ukončení.“

Bude-li tedy dotyčný lékař požadovat úhradu administrativního poplatku, resp. bude-li jeho neuhrazením odůvodňovat odmítnutí poskytnutí zdravotní péče, lze od něj žádat písemné potvrzení (se kterým je následně možné se obrátit na příslušné subjekty).

______________________________

Právní předpisy zmiňované v odpovědi:

• zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů
• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
• zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)

Záleží na tom, kdy k darování garáže dceři došlo. Pokud to bylo před více než třemi lety, již se nedá ve věci nic dělat. Ve lhůtě 3 roky od tohoto darování byst se mohla domáhat neúčinnosti takového jednání s odůvodněním, že garáž byla v SJM a Vy jste s darováním nevyslovila souhlas. Pokud ale k darování došlo před více než 3 lety, je již nárok na řešení věci promlčen a garáž patří pouze dceři. 

Ano, rodina podle Vámi uvedeného ustanovení postupovat může. Nejednalo by se ale o poměrnou část toho, co na úpravu vynaložili, ale jak předmětný pozemek zhodnotili, tj. bez znaleckého posudku by se neobešli, pokud by nějaké náklady chtěli uplatnit. Jde však o v právu ne zcela zvyklou a obvyklou situaci k řešení. 

V první řadě Vám doporučuji se v této věci obrátit na místně příslušný stavební úřad (ideálně včetně fotodokumentace). Ten by měl provést kontrolu na místě a dospěje-li k závěru, že se jedná o tzv. černou stavbu, měl by zakázat její pokračování a zahájit řízení o odstranění stavby (v rámci tohoto řízení ovšem umožní stavebníkovi požádat o dodatečné povolení stavby – samozřejmě za splnění zákonných podmínek).

Nemá smysl obracet se na nadřízený stavební úřad, jelikož jeho podjatost není prokázána (resp. jí nelze ani předpokládat – dotyčný vedoucí hnutí mládeže nemá se stavebním úřadem nic společného).

Pakliže Vám stavební úřad nepomůže (pokud například usoudí, že se nejedná o stavbu a zřizování hřiště tudíž nepodléhá jeho pravomoci), mohli byste se obrátit na nadřízený stavební úřad (krajský úřad) a především byste se mohli bránit soukromoprávní cestou. Konkrétně dle § 1020 občanského zákoníku platí, že:

„Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků.“

S odkazem na toto ustanovení byste tedy mohli podat k soudu žalobu (případně před tím ještě návrh na nařízení předběžného opatření). Rozhodnete-li se bránit soudní cestou, doporučuji Vám využít služeb advokáta:

www.advokatikomora.cz 

(a to advokáta zabývajícího se oblastí občanského práva).

Proti nelegálnímu hřišti na sousedním pozemku je případně možné se bránit například i s odkazem na tzv. sousedské imise (tedy nadměrné obtěžování ze strany sousedního pozemku), jak to vyplývá z § 1013/1 občanského zákoníku. Tato obrana by musela být rovněž vedena soudní cestou a přichází v úvahu spíše až po dokončení hřiště a započetí s jeho užíváním.

______________________________

Právní předpisy zmiňované v odpovědi:

• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník