Počet stránek ve webu: 41.368

1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)

Spolu s manželkou vlastníme podíly na dvou účelových pozemních komunikacích, které vznikly v roce 2/1974 bez našeho souhlasu.
1) První poz. komunikace o výměře 863 m2 vede ze státní silnice do obce jejíž jedna část a) tvoří náš podíl 3711/6000 a podíl spoluvlastníka je 2289/6000. Druhá část b) má náš podíl 3243/6000, podíl spoluvlastnice je 2000/6000 a podíl obce je 757/6000.  

2) Druhá poz. komunikace o výměře 376 m2 vede po obci a má stejné podíly jako druhá část b) První poz. komunikace. Podíly obce na pozemních komunikacích vznikly znárodněním bez našeho souhlasu dle § 10, odst. 2 zákona č. 46/1948 Sb.
Dotazy:
A) Obec jakožto silniční správní úřad až 4/2014 schválil „Pasport místních komunikací“ - zařazení nemovitosti do kategorie MK bez dodržení §3 odst. 3, zák. č. 13/1997 Sb. (o Smlouvě budoucí). Nabývá tento postup platnosti a jaký je správný postup?
B) 1) Vedle První komunikace je dle územního plánu parkoviště KN 254/2 bez LV tvořené části „g“ patřící výhradně obci a část „h“ patří spoluvlastníkům První poz. komunikace. Obec nechce parkoviště vybavit a provozovat, my ano. Je to výhoda pro nás?
C) My pozemky obci neprodáme - v roce 1970 jsme jí prodali 17 334 m2. Chceme je pouze směnit m2 za m2 pozemku parkoviště, což obec nyní odmítá a chce zřídit věcná břemena k užívání celých těchto pozemků přesto, že „První poz. komunikace“ sousedí s parkovištěm, jehož 1/3 jsme spoluvlastníky a my jsme nyní již za těchto podmínek se směnou souhlasili. Má obec právo zřízení věcného břemena, když dříve písemně souhlasila s pro ni výhodnou směnou, neboť je to jediná východní cesta do vesnice?
D) Obec neuznává Judikáty Nejvyššího soudu ČR č. 22 Cdo 52/2002 a č. 2 Cdon 1414/97 a stále používají chybného názvu „pozemky pod komunikacemi“, makadam a asfalt je přeci určité ztvárnění a zpracování pozemku. Musejí to obce respektovat?
E) Obec nechce uzavřít „Smlouvu o pronájmu“ našich pozemků a otálí s proplacením „Bezdůvodného obohacení“. Jaká je promlčecí doba, dva roky a někdo říká tři roky? Děkujeme. Vlasákovi.

 

ODPOVĚĎ:
Na dotazy odpovím ve Vámi zvoleném pořadí:
1/ Přeřazení pozemní komunikace do jiné kategorie:
Přeřazení pozemní komunikace z jedné kategorie pozemních komunikací do jiné (ve Vašem případě se jednalo, jak předpokládám, o přeřazení z kategorie „účelová komunikace“ do kategorie „místní komunikace“) spadá dle zákona o pozemních komunikacích skutečně do pravomoce obce (jako silničního správního úřadu).
K zařazení komunikace do jiné kategorie pozemních komunikací však nemůže dojít bezdůvodně. První (a zásadní) podmínkou pro změnu zařazení pozemní komunikace je skutečnost, že v případě konkrétní pozemní komunikace musí dojít ke změně dopravního významu nebo určení takové pozemní komunikace (jak vyplývá z § 3/2 zákona o pozemních komunikacích).
Má-li pak být účelová komunikace zařazena do kategorie místní komunikace, musí být splněna další podmínka, kterou je stoprocentní vlastnění předmětné účelové komunikace obcí (resp. nastolení takového stavu, aby celá předmětná komunikace po změně její kategorie na místní komunikaci patřila obci).
Dle § 9/1 zákona o pozemních komunikacích totiž platí, že vlastníkem místních komunikací může být pouze obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Tato zákonná podmínka pak může být obcí splněna postupem dle § 3/3 zákona o pozemních komunikacích, tedy uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí (tedy tak, že obec se se stávajícím vlastníkem účelové komunikace dohodne, že na ní bude vlastnické právo k této komunikaci převedeno, zejména prodejem či darováním).
Pokud ve Vašem případě obec shora uvedenou podmínku nesplnila, tzn. že vydala rozhodnutí o změně kategorie předmětné komunikace z účelové na místní, aniž by smluvně zajistila převod vlastnického práva k předmětné komunikaci na sebe, představuje tato skutečnost zásadní vadu rozhodnutí o změně kategorie pozemní komunikace. Z tohoto důvodu se nyní můžete obrátit na nadřízený silniční správní úřad s podnětem k zahájení přezkumného řízení. Dle § 94/1 správního řádu platí, že v přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy.
Změnou kategorie předmětné komunikace z účelové na místní nedošlo samozřejmě ke změně vlastnického práva k této komunikaci a Vy i nadále zůstáváte spoluvlastníky předmětné komunikace. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí obce o změně kategorie předmětné komunikace není (pravděpodobně) platné (neboť obec není vlastníkem této komunikace), dochází k situaci, kdy předmětná komunikace buď nespadá do žádné kategorie pozemních komunikací, nebo spadá i nadále do kategorie účelových komunikací.
Touto otázkou se poměrně podrobně zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, a to ve svém usnesení ze dne 29. 1. 2014, č. j. 9 As 15/2012-27 (konkrétně pak v bodech 31 – 33 tohoto usnesení). K této problematice lze dále odkázat např. na tento článek:
http://www.epravo.cz/top/clanky/ktere-pozemni-komunikace-oznacene-za-mistni-komunikace-jimi-skutecne-jsou-94056.html
2/ Provozování parkoviště:
Panuje-li mezi Vámi a obcí, jako spoluvlastníky předmětného parkoviště, neshoda v tom, jak bude s tímto parkovištěm naloženo, platí v zásadě, že o běžném nakládání se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Jedná-li se o nikoli běžnou záležitost, je zapotřebí dvoutřetinové většiny hlasů (§ 1128 a § 1129 občanského zákoníku). Přehlasovaný spoluvlastník se může zároveň obrátit na soud s žádostí, aby v této záležitosti rozhodl.
Z tohoto důvodu ve Vámi popsané situaci žádnou výhodu nespatřuji.
3/ Směna pozemků:
V tomto ohledu je podstatné, jakým způsobem je dřívější souhlas obce se směnou pozemků zachycen, resp. jakým způsobem (v jaké formě) obec dříve se směnou pozemků souhlasila. V rámci předsmluvního jednání je běžné, že jednotliví kontrahenti své návrhy a stanoviska mění, a to v závislosti na změnách situace a se zohledněním podstatných skutečností.
Pokud tedy dřívější souhlas obce se směnou pozemků nemá charakter závazku tyto pozemky v budoucnu směnit (nejedná se tedy o obdobu smlouvy o smlouvě budoucí), bude směna pozemků (proti vůli obce) prakticky nevymahatelná.
V tomto ohledu by mohla obec odpovídat za škodu (v rámci tzv. předsmluvní odpovědnosti dle § 1728 nebo § 1729 občanského zákoníku, pro tento závěr by však bylo nutné znát více podrobností (zejména by s Vámi obec dříve musela vést jednání o uzavření směnné smlouvy).
4/ Nerespektování judikatury Nejvyššího soudu:
Co se týče otázky, zda účelové komunikace představují samostatnou věc v právním smyslu či nikoli, není současná judikatura jednotná (zejména dochází k judikatornímu rozchodu názoru Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu), přičemž rozhodovací praxe soudů se v tomto ohledu stále vyvíjí.
Obci se proto do jisté míry nelze divit, že určitou část judikatury Nejvyššího soudu nerespektuje, neboť v tomto ohledu není možné nabýt jistoty o tom, že předmětné judikáty reprezentují aktuální převažující názor Nejvyššího soudu či zda byly tyto závěry již překonány. Obec, stejně jako kdokoli jiný, navíc není dle žádného právního předpisu povinna respektovat soudní judikaturu, neboť rozhodnutí soudů nepředstavují v rámci českého právního řádu pramen práva (jakékoli rozhodnutí soudu je proto závazné toliko pro účastníky předmětného soudního sporu).
V současné době se judikatura kloní převážně k názoru, že místní komunikace představují samostatnou věc v právním smyslu (zde je tedy možné hovořit o „pozemku pod komunikací“, neboť pozemek i místní komunikace na něm jsou dvěma odlišnými věcmi, situaci však v tomto ohledu komplikuje fakt, že k 1. 1. 2014 došlo ke splynutí staveb s pozemky, tzn. že stavby přestaly být samostatnými věcmi v právním smyslu všude tam, kde byl k 1. 1. 2014 shodný vlastník pozemku i stavby na něm, což by mělo v případě místních komunikací platit vždy), účelové komunikace jsou naopak (většinou) považovány za součást pozemku, na kterém se nacházejí (o samostatnou věc se tak zpravidla nejedná).
K tomuto tématu lze odkázat např. na tyto články:
http://www.epravo.cz/top/clanky/ucelove-pozemni-komunikace-stret-prava-verejneho-a-soukromeho-84182.html
http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/ucelove-komunikace-jako-soucast-pozemku-87915.html
http://www.epravo.cz/top/clanky/pravni-povaha-ucelovych-komunikaci-ve-svetle-aktualni-judikatury-nejvyssiho-soudu-a-nejvyssiho-spravniho-soudu-88852.html
5/ Nájem pozemků a promlčecí lhůta:
V tomto ohledu v první řadě upozorňuji, že s obcí, jako spoluvlastníkem předmětných pozemků, není možné nájemní smlouvu uzavřít. Předmětem nájemního vztahu je totiž dočasné úplatné užívání cizí věci, což je však v případě spoluvlastnictví vyloučeno (není dost dobře možné dočasně úplatně užívat cizí věc, je-li nájemce zároveň jejím spoluvlastníkem). Bylo by však možné, aby mezi sebou spoluvlastníci uzavřeli dohodu, na jejímž základě by společnou věc užíval pouze jeden z nich, a to za poskytnutí adekvátního (např. peněžitého) protiplnění zbývajícím spoluvlastníkům.
Co se týče promlčení práva na vrácení bezdůvodného obohacení, záleží na tom, dle jaké právní úpravy bude promlčecí lhůta posuzována (tzn. zda ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo ještě za účinnosti starého Občanského zákoníku, nebo za účinnosti občanského zákoníku současného).
Dle § 107/1 a 2 starého Občanského zákoníku (platného do 31. 12. 2013) se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčelo za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (tzv. subjektivní promlčecí lhůta). Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčelo za tři roky, a šlo-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (tedy bez ohledu na to, kdy, či zda vůbec, se oprávněný dozvěděl o vzniku bezdůvodného obohacení, tzv. objektivní promlčecí lhůta).
Dle § 629/1 občanského zákoníku (platného od 1. 1. 2014) činí subjektivní promlčecí lhůta 3 roky (přičemž tato lhůta počíná svůj běh od okamžiku, kdy oprávněný nabude vědomost o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání, jak vyplývá z § 621 občanského zákoníku). Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo; bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (objektivní promlčecí lhůta dle § 638 občanského zákoníku).
Závěrem své odpovědi pouze upozorňuji, že promlčením práva (včetně práva na vrácení bezdůvodného obohacení) toto právo nezaniká, dochází pouze k jeho oslabení (tzn. že pokud dlužník u soudu vznese tzv. námitku promlčení, nebude toto právo věřiteli soudem přiznáno). Pokud však dlužník námitku promlčení nevznese, může jím být uhrazen i promlčený dluh.

Nenašli jste odpověď na váš dotaz? Zeptejte se našich právníků za drobný poplatek 69 Kč. Odpověď obdržíte do 3 dnů. Poradit se s právníkem.