Počet stránek ve webu: 38.815

Pomohla Vám poradna? Pomozte poradně darem uhradit služby jejích právníků.
Číslo bankovního účtu: 2500220711 / 2010 . Děkujeme! Financování poradny - info.
1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)
Velice častým dotazem určeným právní kanceláři ČLK je problematika sdělování informací o zdravotním stavu Policii ČR, kdy lékař je policií požádán s odkazem na § 8 odst. 1 trestního řádu o uvedení informací, které jsou jinak chráněny povinnou mlčenlivostí – s odůvodněním, že s ohledem na § 51 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách již s účinností od 1. 4. 2012 policie nepotřebuje souhlas soudce. 

Toto pravidlo ve smyslu § 8 odst. 5 trestního řádu mělo údajně platit pouze do 31. 3. 2012. Všem tázajícím se lékařům právní kancelář ČLK vytrvale tuto zavádějící informaci dementuje. Navíc dne 28. 5. 2012 zveřejnilo Ministerstvo zdravotnictví ČR na svých webových stránkách stanovisko, které problém patřičně uvádí na pravou míru. Stanovisko níže citujeme a připojujeme k němu pro potřeby členů ČLK následující komentář.

Ustanovení § 51 odst. 2 písm. d) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, uvádí, že za porušení povinné mlčenlivosti se nepovažuje sdělování údajů nebo jiných skutečností pro potřeby trestního řízení způsobem stanoveným právními předpisy upravujícími trestní řízení. Tato formulace nezpochybnitelně znamená, že je potřeba se i nadále řídit příslušnými ustanoveními trestního řádu. Citované ustanovení zákona
o zdravotních službách neuvádí, že by za porušení mlčenlivosti nebylo považováno sdělení údajů kterémukoli orgánu činnému v trestním řízení vždy, na jakékoli požádání či bez ohledu na jiné obecně závazné právní předpisy.

Právním předpisem upravujícím trestní řízení je již zmíněný zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, v platném znění. Zákon o zdravotních službách příslušná ustanovení trestního řádu nikterak nenovelizoval ani nezměnil. Stále tedy platí, že jde-li o informace, které jsou za běžných okolností chráněny zákonem stanovenou povinnou mlčenlivostí, což jsou nepochybně i informace o zdravotním stavu, resp. léčbě pacienta, o které Policie ČR žádá lékaře, je třeba, aby si Policie ČR vyžádala buď souhlas samotného pacienta, anebo souhlas soudce podle § 8 odst. 5 trestního řádu, neboť přesně takto jsou podmínky pro sdělování takových informací upraveny v „právním předpisu upravujícím trestní řízení“, jak formuluje
§ 51 odst. 2 písm. d) zákona č. 372/2011 Sb. Rozhodně nelze konstatovat, že po 1. 4. 2012 nabytím účinnosti zákona o zdravotních službách
již policie souhlas soudce nepotřebuje a smí žádat od lékaře informace toliko podle § 8 odst. 1 trestního řádu, který stanoví generální
povinnost sdělovat informace bez splnění dalších podmínek. Jestliže je předmětné ustanovení zákona o zdravotních službách policií takto vykládáno, jedná se o dezinterpretaci, která nemá oporu ani ve smyslu právního předpisu, ani v samotném gramatickém textu dotčeného ustanovení.

Vzhledem k tomu, že jsme se s touto nejistotou lékařů ohledně výkladu § 51 odst. 2 písm. d) zákona č. 372/2011 Sb. setkávali v podstatě ještě před nabytím účinnosti tohoto zákona, oslovili jsme s žádostí o právní názor na tuto problematiku náměstka ministra zdravotnictví ČR Ing. Petra Noska a vrchního ředitele sekce Legislativní rady vlády ČR JUDr. PhDr. Petra Mlsnu, Ph.D., tedy zástupce orgánů, které zákon o zdravotních
službách připravovaly. Oba oslovení zástupci (a to i s vědomím, že šlo toliko o jejich osobní názor) naprosto potvrdili shora uvedený výklad ČLK. V povinnosti policie získat souhlas soudce podle § 8 odst. 5 trestního řádu pro možnost vyžadovat sdělení údajů o zdravotním stavu či léčbě pacienta se tedy po 1. 4. 2012 nic nezměnilo. Stejná pravidla popsaná pro sdělování informací Policii ČR platí i pro případ, že tazatelem
je státní zástupce a rovněž soud, avšak pod žádostí určenou lékaři je podepsán jakýkoli jiný zaměstnanec soudu než sám soudce (justiční čekatel, asistent soudce, vyšší soudní úředník, administrativní pracovník). Výjimkou z těchto pravidel jsou toliko tyto případy:
a) Ustanovení § 68 odst. 3 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, v platném znění, kdy policie může pro účely zahájeného pátrání po konkrétní hledané nebo pohřešované osobě žádat od zdravotní pojišťovny nebo poskytovatele zdravotních služeb poskytnutí informací o době a místě poskytnutí zdravotních služeb této osobě (tedy skutečně jen informace o době a místě poskytnutí péče, nikoli informace o zdravotním stavu!).
b) Povinnost překazit či oznámit trestný čin podle § 367 a § 368 trestního zákoníku u taxativně vyjmenovaných trestných činů, jestliže se lékař o přípravě či spáchání dozví.
c) Povinnost poskytovatele způsobilého pro tento druh zdravotních služeb sdělit výsledky odběru biologického materiálu tomu, kdo tyto odběry nařídil za účelem zjištění přítomnosti alkoholu nebo jiných návykových látek podle § 16 odst. 7 zákona č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami
způsobenými tabákem, alkoholem nebo návykovými látkami, v platném znění (neplatí u odběrů za účelem diferenciální diagnostiky!).

Česká lékařská komora se tedy ztotožňuje s níže citovaným stanoviskem Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 28. 5. 2012, které potvrdilo informace již dříve získané ČLK a patřičné poučení lékařům, rovněž již dříve prezentované právníky ČLK na komorou pořádaných právních seminářích i na všech přednáškách pořádaných jinými subjekty, kterých se právníci ČLK účastní jako referující. Zbývá snad dodat, že Česká lékařská komora v připomínkovém řízení opakovaně upozornila ministerstvo zdravotnictví, že formulace návrhu zákona o zdravotních službách o povinné mlčenlivosti je v tomto směru vágní, nejasná a různé orgány si ji mohou různě vysvětlovat. Současně navrhla, aby zákon výslovně stanovil, že nemá-li orgán činný v trestním řízení souhlas pacienta se sdělením údajů o zdravotním stavu, musí mít souhlas soudce. Ministerstvo
zdravotnictví bohužel trvalo na původním návrhu bývalého ministra Julínka, který vede celkem pochopitelně k současným výkladovým problémům. Podobná situace nastává i u nešťastné formulace „osoby blízké“, které mohou obdržet informace o zdravotním stavu pacienta, neumožňuje-li jeho zdravotní stav, aby určil, kdo může být informován, případně u zemřelých pacientů. Rovněž zde jsme marně navrhovali opustit formulaci občanského zákoníku, která slouží k jiným účelům, a konkrétně určit, pouze kteří nejbližší příbuzní (pokolení přímé, manžel, registrovaný partner, sourozenec) by toto právo měli mít. Bohužel ani zde ministerstvo neakceptovalo připomínky komory, a tak lékař může stát před problémem, jak má posoudit, zda by někdo újmu pacienta právem pociťoval jako újmu vlastní (formulace osob blízkých), ač není s pacientem v žádném příbuzenském vztahu.
Právní kancelář ČLK se již setkala s případy, kdy orgány Policie ČR hrozily lékaři pokutou do 50 000 Kč, pokud bez souhlasu pacienta i soudce nesdělí policii potřebné údaje, na které se vztahuje povinná mlčenlivost zdravotníka. V těchto případech je vhodné mít po ruce tento článek, případně ihned kontaktovat právní kancelář ČLK (třeba i tísňovou linkou 721 455 456).

Citace stanoviska Ministerstva zdravotnictvíČR k § 51 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách ze dne 28. 5. 2012 (zveřejněno též na webových stránkách MZ ČR):

Ministerstvo zdravotnictví sděluje své právní stanovisko k ust. § 51 odst. 2 písm. d) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve vazbě na § 8 odst. 1 a 5 trestního řádu. Zákon o zdravotních službách v zásadě nijak neposunul právní úpravu prolomení mlčenlivosti zdravotnických pracovníků pro účely trestního řízení oproti právní úpravě ve zrušeném  ákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 51 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách stanoví, že za porušení povinné mlčenlivosti se nepovažuje sdělování údajů nebo jiných skutečností pro potřeby trestního řízení způsobem stanoveným právními předpisy upravujícími trestní řízení; za porušení povinné mlčenlivosti se rovněž nepovažuje sdělování údajů nebo jiných skutečností při plnění zákonem uložené povinnosti překazit nebo oznámit spáchání trestného činu. Zákon o zdravotních službách tedy odkazuje na trestní řád a jeho úpravu sdělování údajů, které jsou jinak chráněny povinností mlčenlivosti. Trestní řád stanoví, že v případě informací, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto informace pro trestní řízení vyžadovat po předchozím souhlasu soudce, a to v § 8 odst. 5. Ustanovení § 8 odst. 1 trestního řádu upravuje sdělování tzv. prostých informací, tedy údajů nechráněných povinností mlčenlivosti nebo např. bankovním tajemstvím. Ministerstvo zdravotnictví ČR tedy shrnuje, že § 51 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách prolamuje povinnost mlčenlivosti zdravotnických pracovníků a poskytovatelů zdravotních služeb pro účely trestního řízení při zachování postupu dle § 8 odst. 5 trestního řádu.

Zdroj: Česká lékařská komora