Obracím se na Vás s dotazem ohledně přestávek na pracovišti v oblasti energetiky. Pracuji na pozici obsluhy vysokotlakého kotle a parní turbíny, přičemž energetické zařízení musí být neustále pod nepřetržitým dohledem prostřednictvím počítačového softwaru. Z tohoto důvodu si nemohu během směny fakticky udělat volnou přestávku a nemohu být ani vystřídán jiným zaměstnancem. Zaměstnavatel však trvá na tom, že se jedná o běžné přestávky na jídlo a oddech, a proto je nijak neproplácí. Argumentuje tím, že během tohoto dohledu „jen sedíme a koukáme“ a přitom se můžeme najíst. Rád bych se zeptal, zda je tento postup v souladu se zákoníkem práce. Konkrétně mě zajímá, zda se za těchto okolností jedná skutečně o přestávku na jídlo a oddech, nebo zda jde o výkon práce, který by měl být zaplacen, případně kompenzován jiným způsobem.
Pracovní doba, kázeň, povinnosti, řád
Nemožnost přestávek v práci, neproplacení jako pracovní čas - neustálý dohled na přístroje
- Základní údaje
- Uložil(a): JUDr. Eva Janečková (prac. právo)
- Kategorie: Pracovní doba, řád, kázeň, náplň práce
- Zobrazení: 463
K této otázce se vyjádřil Ústavní soud, který řekl, že
V pracovněprávních vztazích je vždy třeba vymezit, zda je posuzovaný čas pracovní dobou nebo dobou odpočinku; třetí možnost právní úprava nepřipouští. Měl-li zaměstnavatel povinnost být přípraven zasáhnout nejpozději do tří minut, a to i během plánované přestávky na jídlo a oddech, pak vykonával práci, která ze své povahy (být ve střehu, být připraven) nemohla být přerušena. Pro posouzení nároku zaměstnance je zcela irelevantní, zda během přestávek došlo či nedošlo k potřebě zásahu, tedy zda byl stěžovatel někdy během přestávky „odvolán“ k zásahu. Doba, po kterou je zaměstnanec připraven zasáhnout, je pracovní dobou bez ohledu na to, zda k zásahu dojde či nikoli.
Prací, která si v těchto případech zasluhuje spravedlivou odměnu, je pouhá připravenost zasáhnout, nikoli zásah samotný. Zaměstnanci proto náleží odměna nejen za dobu, během níž vykonává pro zaměstnavatele práci, ale i za dobu, kdy je zaměstnavateli k dispozici, připraven okamžitě zasáhnout. To samozřejmě nevylučuje, že doba pohotovosti, která je součástí pracovní doby, může být odměňována dle jiných zásad než doba běžného výkonu práce. Neplacenou dobou odpočinku může být naopak pouze taková doba, se kterou může zaměstnanec nakládat dle své volné úvahy, tedy věnovat se oddechu a nebýt během této doby zaměstnavateli k dispozici.
Ve Vašem případě se proto nejedná o přestávku na jídlo a oddech, ale o přiměřenou dobu na jídlo a oddech, která se započítává do pracovní doby a je tedy placená.
