Počet stránek ve webu: 40.811

1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)

Výpovědní lhůta v případě výpovědi dle §52 písm. e) : chtěla jsem se zeptat na mzdové nároky zaměstnance od okamžiku, kdy nemůže pro svoji zdravotní nezpůsobilost konat práci, do doby skončení pracovního poměru (2 měsíční výpovědní lhůta). Po tuto dobu zaměstnavatel nemůže připustit, aby zaměstnanec konal zakázané práce a jiné práce pro něj nemá (§103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce), a podle mého názoru není splněna ani podmínka §208 zákoníku práce (nejedná se o překážku na straně zaměstnavatele, ale o překážku na straně zaměstnance).

Prosím o radu, jaké jsou tedy mzdové nároky zaměstnance v této výpovědní lhůtě.
Děkuji, Veronika

 

ODPOVĚĎ:
Odpověď na tuto otázku není zcela jednoduchá, řešení je vždy individuální.
Podle § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je zaměstnavatel povinen převést zaměstnance na jinou práci, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.
Jestliže takovou práci nemá, je jediným řešením ukončení pracovního poměru dohodou nebo, pokud zaměstnanec nesouhlasí, výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce.
Pro posouzení, na čí straně je překážka, a jaké jsou nároky zaměstnance, jsou podstatné konkrétní okolnosti. Z judikatury vyplývá, že právo na náhradu mzdy (platu) z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele dle ustanovení § 208 ZP může mít zaměstnanec jen v případě, že je sám schopen (zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu) a připraven konat práci podle pracovní smlouvy a jestliže tedy nemůže práci podle pracovní smlouvy vykonávat jen v důsledku postupu zaměstnavatele. Pokud ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejenže není schopen konat práci podle pracovní smlouvy, nýbrž není dokonce schopen jakékoliv práce a nepřipadá v úvahu ani změna sjednaného druhu práce, ani převedení na jinou práci, je vyloučeno, že by mohl mít právo na náhradu mzdy (platu) podle ustanovení § 208 zákoníku práce. Kdyby zdravotní stav zaměstnance připouštěl výkon jiné práce u zaměstnavatele a tedy realizaci převedení na jinou práci ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 zákoníku, teprve pak by se dalo uvažovat o překážce v práci na straně zaměstnavatele a o náhradě mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku pro zaměstnance.
Obecně je tedy možné uzavřít, že není-li schopen zaměstnavatel splnit svou povinnost a zaměstnance převést na jinou práci, ale zaměstnanec je připraven a schopen vykonávat jinou práci, pak se jedná o překážky na straně zaměstnavatele.
Jestliže zaměstnanec není schopen vykonávat ani jinou práci v rámci zaměstnavatele, nárok na náhradu mzdy pravděpodobně nevznikne.

Nenašli jste odpověď na váš dotaz? Zeptejte se našich právníků za drobný poplatek 99 Kč. Odpověď obdržíte do 24 hodin! Poradit se s právníkem