Počet stránek ve webu: 40.205

Pomohla Vám poradna? Pomozte poradně darem uhradit služby jejích právníků.
Číslo bankovního účtu: 2500220711 / 2010 . Děkujeme! Financování poradny - info.
1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)

Chtěla bych se zeptat, zda má bývalý zaměstnavatel nárok požadovat náhradu škody za těchto okolností: Jedná se o řidiče kamionové dopravy, který chtěl ukončit pracovní poměr, z důvodu nevyhovujících pracovních podmínek a zejména stěhování do jiného města.

Zaměstnavatel na podání výpovědi zareagoval dne 15.12.2017 okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem pro hrubé porušení pracovní kázně, pod pohrůžkou, že jinak nedostane poslední výplatu (firma vyplácí zaměstnancům pouze základ mzdy, zbytek dostávají na černo na ruku). Zaměstnanec bohužel ze strachu dokument podepsal. Datem 17.5.2018 je datován první dopis od advokáta bývalého zaměstnavatele, ve kterém požaduje náhradu škody vzniklé při plnění pracovních povinností: První je náhrada škody za poškození vozidla, které vzniklo během přepravy nákladu (tedy během pracovní doby). Zaměstnavatel zaplatil servisu opravu a požaduje ji po zaměstnanci. Zaměstnanec odmítá vlastní zavinění, poukazuje na špatný stav vozidel. Dále požaduje náhradu škody, která vznikla přepravou na nákladu (zbortily se palety, došlo k poškození obalů). Zaměstnavatel ji připisuje neopatrné jízdě (nemá důkazy) a zaměstnanec toto odmítá. Dle jeho tvrzení bylo zboží firmou špatně naloženo. K přepravě došlo 13. - 14.3.2017. Poslední náhradou, kterou zaměstnavatel požaduje, jsou úhrady z platební karty zaměstnavatele. (Píše pouze o celkové částce.) Dle zaměstnance mu tuto kartu poskytl zaměstnavatel k drobným nákupům během cesty (jídlo, pití). Tyto částky byly pravidelně strhávány z výplaty (ne ze základu ale z částky, kterou dostával na černo). Tudíž neexistují žádné doklady o tomto strhávání. Celková výše škody byla vyčíslena na 51.831 Kč. Navíc požaduje úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.000 Kč, celkem tedy 53.831 Kč, které mají být uhrazeny nejpozději do 25.5.2018. Tento dopis a veškeré potřebné dokumenty, jsme předali rodinnému právníkovi k posouzení. Ten poslal 17. června 2018 právníkovi zaměstnance email, že (zkráceně) dopis "postrádá jakékoli upřesnění, v čem je spatřováno porušení povinností, příčinná souvislost a kdy k tomu všemu mělo dojít". Zmiňuje také, že nejsou doloženy žádné důkazy o vzniku těchto škod. Od té doby žádná další reakce, tuto věc tedy nezažaloval. Zaměstnavatel pravděpodobně došel k názoru, že by u soudu svá tvrzení neprokázal. Dnes (23.03.2020), 11.3.2020, bývalý zaměstnavatel zaměstnance kontaktoval telefonicky se slovy: "Jak budeme řešit tu náhradu škody." Zaměstnanec odmítl telefonicky cokoliv řešit. Můj dotaz zní: Má zaměstnavatel právo po takové době požadovat náhradu škody (na kterou podle nás nemá nárok)? Jak je to s promlčecí dobou v tomto případě? Definice v zákoníku pro nás nejsou úplně srozumitelné. Dle našeho názoru jde pouze o zastrašování, myslíme si, že zaměstnavatel opravdu nemá důkazy a spoléhá pouze na naši neznalost zákonů a obavy, ze kterých by mohl vytěžit peníze. Děkuji za informaci, Erika.

 

ODPOVĚĎ:
U práva na náhradu škody subjektivní promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy se oprávněná osoba dozví o škodě a osobě povinné k její náhradě a trvá 3 roky (§ 620 odst. 1 NOZ). Promlčecí lhůta tedy neuplynula a zaměstnavatel má právo uplatnit žádost o náhradu,
K tomu, aby došlo k povinnosti škodu uhradit, však musí být splněny následující podmínky:
- k porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním,
- ke vzniku škody
- a musí zde existovat příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody.
Všechny uvedené předpoklady musí být splněny současně; pakliže chybí kterýkoli z nich, nárok, a tedy ani povinnost k zaplacení, nevzniká. Zákon v tomto obecném ustanovení hovoří o zaviněném porušení povinností, důkazní břemeno ohledně toho, zda bylo či nebylo jednání zaměstnance zaviněné, nese zaměstnavatel, nikoliv zaměstnanec.
Váš právník tedy zareagoval naprosto správně a na věci se v tomto ohledu nic nezměnilo. Zaměstnavatel by musel dokázat vznik škody a její výši, porušení povinností a souvislost mezi obojím.