Nevrácení dluhu, prodlení dlužníka, zaplacení dluhů z prodlení

Prodlení dlužníka (zpožděné vrácení dluhu) nastává, jestliže dlužník svůj závazek nesplnil včas a řádně. Nesplní-li jej ani v dodatečné přiměřené lhůtě, má věřitel právo odstoupit od smlouvy.

I bez poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty závazek prodlením dlužníka zaniká a smlouva mezi dlužníkem a věřitelem se od počátku ruší v případě tzv. fixních smluv, kdy je ve smlouvě stanovena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo z povahy věci vyplývá, že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem.

Kdyby věřitel přesto trval na splnění tohoto závazku, může zachovat smlouvu v platnosti tím, že bez zbytečného odkladu oznámí dlužníkovi svůj zájem na opožděném splnění.

Dlužník, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinen vedle dluhou zaplatit věřiteli i úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem k občanskému zákoníku.

Věřitel je v prodlení, jestliže od dlužníka nepřijal řádně nabídnuté plnění dluhu nebo mu v době plnění neposkytl potřebnou součinnost.


Věřitelovo prodlení má několik právních následků, a to:

• dlužník má nárok na úhradu nákladů, které mu tím vznikly;
• na věřitele přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci, která je předmětem plnění;
• věřitel je povinen dlužníkovi nahradit škody způsobené mu prodlením, jestliže dlužník prokáže věřitelovo zavinění;
• za dobu věřitelova prodlení dlužník není povinen platit úroky.

Změny účastníků představují buď postoupení pohledávky, když se mění osoba věřitele, nebo převzetí dluhu, když jde o změnu v osobě dlužníka.