Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti trvá do doby, dokud dítě není schopné živit se samo. Vyživovací povinnost tedy zpravidla končí s ukončením studia a nástupem dítěte do zaměstnání. Jak již v minulosti konstatoval Ústavní soud, schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně bytové. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí.
Vzhledem k tomu že Váš syn učební obor úspěšně neukončil, je otázkou, zda se mu pouze s ukončeným základním vzděláním podaří najít zaměstnání s takovým příjmem, ze kterého bude schopen hradit všechny své potřeby.
Z informací uvedených ve Vašem dotazu nicméně vyplývá, že časový prostor na výkon zaměstnání (alespoň na částečný úvazek) při studiu na soukromé škole Váš syn mít bude. Jestliže jste přesvědčen, že Váš syn je schopen živit se sám, podejte k okresnímu soudu v místě synova bydliště návrh na ukončení (zrušení) vyživovací povinnosti. Jako podpůrný argument pro svůj návrh můžete uvést zejména to, že dosavadní průběh synova studia (neúspěšné studium učebního oboru) nesvědčí o tom, že by se syn řádně (soustavně, cílevědomě a svědomitě) připravoval na budoucí povolání. V případě zletilého dítěte by se totiž obecné soudy měly pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností daného studia. Soud by tedy měl zkoumat mj. to, jaké důvody vedly syna k tomu, že před studiem na veřejné (bezplatné) střední škole upřednostnil školu soukromou (zatíženou školným), zda má studovaná škola odpovídající kvalitu (např. z hlediska uplatnění absolventů) a v neposlední řadě také to, zda syn nedosahuje nepřiměřeného množství absencí a zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor. Bez znalosti těchto informací nelze rozhodnutí soudu ohledně zrušení vyživovací povinnosti jednoznačně předjímat.
