Výživné, alimenty - zvýšení, snížení, neplacení

U partnera proběhnul soud o 3 děti - původně vzniknul proto, že přítel chtěl, aby soud vyřešil situaci, že on musí jezdit pracovně na celý týden na Slovensko a bývá doma jen víkendy. Jeho bývalá partnerka odmítla mít děti přes týden a nebyli schopni se domluvit. Přítele samozřejmě z práce vyhodili, nicméně soud běžel dál a byť je přítel už od Vánoc bez práce tak nejen, že zůstane týdenní střídavá péče, ale ještě vypočítali, že má přítel platit svojí ex alimenty. Přítel má insolvenci a aby mu ji nezrušili, tak je napsaný ve firmě mojí matky (tedy matky své současné partnerky). Tato firma mu vyplácí jakoby minimální mzdu i tehdy, kdy je reálně bez práce, právě proto, aby nepřišel o možnost oddlužení. S partnerem bydlíme v nájmu a ani jeden nemáme žádný majetek ve vlastnictví. Přítelova ex má dvougenerační dům, vlastní firmu a ještě jsou na ni napsané nemovitosti, které zdědí po otčímovi. Soud takto rozhodl na základě toho, že na přítelově účtu se protočí kolem 100.000 měsíčně - to je ale jen z toho důvodu, že nám od Vánoc musí jeho matka přispívat na bydlení a na to, abychom vůbec utáhli výdaje (náklady na měsíční provoz máme kolem 150.000 ( aktuálně máme kvůli přítelově absenci zaměstnání navíc dluhy na DPH ve statisících). Je vůbec relevantní aby soud přiklepnul alimenty otci, když ten je v insolvenci, nemá žádný majetek a je nastavená týdenní střídavá péče, přičemž matka má vlastní majetek, nemusí platit nájem, ročně dostane ze sociálky na děti 120.000 Kč (kromě těch tří děcek, co má s přítelem, má ještě 19 letého syna a 3 letou holčičku - každé s jiným partnerem). A to pouze na základě toho, že nás finančně podporuje přítelova matka, abychom vůbec nějak vyšli? Připadá mi to celé na hlavu postavené, zvlášť, když matka dětí je už 5 měsíců na nemocenské s tím, že když před 8 měsíci nastoupila poprvé v životě do práce, dostala "syndrom vyhoření" a od té doby je doma na nemocenské přičemž i přesto si pořídila fotoaparát za 150.000 Kč a chodí fotit. Dále ji finančně celoživotně podporuje její otčím, bývalý podnikový právník. Nemohu se zbavit pocitu, že otčím matky využil nějaké své konexe k ovlivnění soudu. Není-li tomu tak, pak si dovolím prohlásit, že české soudnictví popírá jakoukoliv logiku a absolutně odmítá pracovat s fakty, přičemž svá rozhodnutí staví na základě domněnek a zažitých emotivních vzorců.