Setkávání, styk s dítětem po rozvodu, rozchodu

Necelé dva roky (nyní 12/2025) jsme v soudním sporu o dvě děti (holka, kluk necelých 11let). Nemáme dosud rozhodnuto o péči. Máme zadaný znalecký posudek. Od dětské psycholožky, OSPOD i dle posudku nedoporučení střídavé péče. Syn u otce je v duševní tísni, je psána manipulace ze strany otce, vyvolávání pocitů viny, porovnávání s ostatními, tudíž i stále řečeno, co je na synovi špatně. Syn je i závislý na své sestře, která absolutně odmítá kontakt s otcem již dva roky. Taktéž, jak k synovi, tak k dceři se chová a říká, jak se má chovat, co je špatně, má respektovat jeho čas, jeho víkend. Dcera byla ze strachu, že ji u sebe bude držet na sílu, že ji zamkne, což odpovídal, že klidně. Podobných vyhrocených situací bylo nespočet. Důsledek duševního stavu u dcery - úzkost, heteroagresivní projevy s autoagresí, což při panické atace se již projevilo. Dcera chodí ke školní psycholožce, sháním i psychiatra. Nejsem schopna po tak dlouhou dobu dětem, hlavně dceři pomoci. Tím, že nemáme nic soudně a je to v řízení. Nejsme schopni domluvy - otec má za cíl střídavou péči, syn také několikrát zamítal rozšířený styk. Za celou dobu se snažím dětem domluvit, ale otec je i dle posudku hysteriónský, negativistický a tyto nepředvídatelné situace jeho neovládání se výbuchu hněvu, v podstatě způsobilo i u mne deprese, bezmoc, úzkost. A to nezmiňuji, co vše mi otec v emailech napsal. Pořád svaluje vinu na mne, že já jsem fixovaná na dceru a ohrazuje se svými právy bez ohledu na dceřin psychický stav. Bagatelizuje jej a nereflektuje. Necelé dva roky a on to ví, nikdy k němu děti nešli dobrovolné, ale bohužel jsem je všemožně přemluvila k otci jít. A došlo to k tomu, že syn zažívá u otce duševní tíseň, dcera si chce ublížit, protože se trápí. V posudku je to vystíněno tak, že my dva se musíme domluvit (já vykreslena, že předávám na děti veškerou zodpovědnost za kontakt s otcem či moje výchova je "dělej si, co chceš" s čímž nesouhlasím. S otcem dětí komunikujeme přes sms, protože na každém osobním setkání, mediaci, OSPODu, emailech či sms, jsem obviňována, dokonce já špatně vychována, dle úst otce, jako slepice na vejcích, bezemoční robot, či mi přál, abych zmizela, situace překrucuje) a ano cítím se bezmocná, pod neustálým tlakem otce a odporem dětí k němu jít. Pokud bych dala kontakt dcery, co 14 dní pátek-neděle, příp. dle jejího stavu 1 odpoledne v týdnu, u syna podobně s tím, že v týdnu může k otci 1-2 odpoledne. S tím otec nesouhlasí, protože chce střídavou péči a my jsme stále tak na mrtvém bodě. Pokud bych totiž přistoupila na cokoli, co si otec přeje. Já tam ty děti k němu prostě nedostanu a odmítám je tam tahat na sílu. Otec dceři řekl spousty věcí a mluví s ní, že on je ten, kdo bude řídit její život ne ona sama, ona je ze všeho nešťastná. OSPOD říkal, pokud tam ty děti nechtějí, tak je nemám posílat. Jenže takto to neustále donekonečna nejde, tudíž jim stále domlouvám ke kontaktu a další stání je až začátkem února. Děkuji za jakoukoli informaci.