Vypořádání SJM a rozdělení přebytku zpeněžení v insolvenci (incidenční žaloba na vypořádání SJM a přebytku v IŘ)

Základní údaje: Uložil(a): Mgr. Sára Brabencová; Kategorie: Společné jmění manželů SJM; Zveřejněno: 2. říjen 2026; Zobrazení: 103

1 1 1 1 1

Hodnocení 5.00 (1 hlas)

Pomohl Vám tento článek? Pokud ano, klikněte prosíme na 5 hvězdiček. Děkujeme! :)

Navazuji na naši předchozí komunikaci a předem velmi děkuji za Vaše rady.

K vypořádání přebytku z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku se bohužel ani přes výzvu soudu nepodařilo nalézt shodu formou dohody. Insolvenční správkyně proto podala incidenční žalobu podle § 159 odst. 1 písm. c) IZ. Soud mě následně vyzval k vyjádření, zda souhlasím s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ (příloha č. 1). Předtím si však k žalobě nevyžádal mé stanovisko. Usuzuji, že zamýšlí aplikovat judikaturu NS ČR (sp. zn. 33 Cdo 1826/2013) ve prospěch žalobce. Věc navíc rozhoduje tentýž soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích, který již rozhodoval v mém předchozím sporu se správkyní o náhradu škody.

Zásadní nevyřešenou otázkou zůstává samotný režim soupisu majetkové podstaty v SJM – zda se jedná o soupis prostý, či podle § 274 IZ. Dle judikatury Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. 29 NSČR 77/2023 ze dne 12. 11. 2025) musí být důvod podle § 274 IZ u položky výslovně uveden; jinak jde o soupis prostý, který nebrání vzniku domněnky vypořádání podle § 741 OZ. V předloženém soupisu (příloha č. 2) je uvedeno SJM i vlastnictví dlužníka, odkaz na § 274 IZ však chybí. Pokud nastaly účinky prohlášení konkurzu k 13. 12. 2022 a SJM nebylo vypořádáno, nastala k 13. 12. 2025 právní fikce vypořádání dle § 741 OZ. Práva i závazky by tedy měly náležet mně i dlužnici společně a společně by měl být vypořádán i dluh vůči nezajištěnému věřiteli (právní zástupce dlužnice fikcí rovněž argumentuje, nesprávně však dovozuje, že celá hyperocha náleží jí – příloha č. 3).

Do věci však vstupují závěry Vrchního soudu v Praze z předchozích incidenčních sporů (příloha č. 4). Ve sporu o náhradu škody sice VS potvrdil nepřiznání osvobození od soudních poplatků, uznal však mou aktivní legitimaci žalovat správkyni z pozice věřitele podle § 275 IZ s tím, že nebylo-li SJM před zpeněžením vypořádáno, postupuje se podle § 274 odst. 1 IZ. Znamená to, že VS nahlíží na režim soupisu odlišně od Nejvyššího soudu a hodnotí jej fakticky (podle reálného průběhu řízení), nikoli podle formálních náležitostí v soupisu? A jak v této souvislosti vykládat větu druhou § 274 odst. 1 IZ o „přiměřeném vypořádání výtěžku zpeněžení podle pravidel pro SJM“?

Na nelogičnost současného postupu ukazuje i to, jak správkyně naložila s movitým majetkem v SJM: zpeněžila jej a celý výtěžek použila na úhradu pohledávky nezajištěného věřitele a nákladů, aniž by cokoliv dělila. Přesně tentýž postup požaduji u nemovité části – tedy z hrubého výtěžku nejprve doplatit společný solidární dluh včetně nákladů a teprve čistý zbytek rozdělit mezi mě a dlužnici. Odmítám postup, kdy by se výtěžek nejprve rozdělil na poloviny a společný závazek by byl uspokojován výlučně z podílu dlužníka.

Rád bych Vás proto požádal o právní stanovisko k výše uvedeným otázkám a o radu, jaké konkrétní a podložené námitky v probíhajícím sporu uplatnit.

Předem Vám děkuji za pomoc.

_________________________________
Doplňující dotaz:
Velice děkuji za Vaši odpověď. Váš rozbor potvrzuje můj veskrze laický pohled na věc. Rovněž si uvědomuji, že rozsah mého předchozího dotazu již překročil běžný rámec, sám jsem to ostatně zmiňoval. Na svou omluvu uvádím, že jsem tak postupoval výlučně z důvodu přehlednosti, nikoliv ve snaze "ušetřit" i v mé stávající finanční situaci opravdu symbolický poplatek.
Snad jen ta citace z Usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 NSČR 77/2023-B-165 ze dne 12.11.2025 na mě osobně působí více kategoricky ve smyslu není-li jako důvod soupisu výslovně uveden § 741 ("musí být"), jde o prostý soupis. Tečka. Snad tím spíše, když již zkraje bylo zřejmé, že majetková podstata v SJM není předlužena (viz. ocenění v soupisu a následný znalecký posudek oproti přihlášeným pohledávkám), že by tedy měla být nějakým způsobem vypořádána??? A pokud se tak dosud nestalo a mezitím vypršela pro to určená maximální zákonná lhůta, platí nevyvratitelná právní domněnka fikce vypořádání??? Bylo-by tedy možné, že soudy ve svých odkazech na zmíněný paragraf (741) jen následují reálné kroky insolvenční správkyně, notabene které zatím nikdo nerozporoval???
Určitě dám přednost projednání při jednání. Mám ale soud dopředu seznámit se svými argumenty anebo počkat až na místě, aby žalobce neměl možnost předem se na ně připravit? Například na otázku rozdílného postupu o movité věci a nynější věci nemovité.
Běh 10 ti denní lhůty na vyjádření poskytnuté soudem ohledně § 115a OSŘ započal v tomto konkrétním případě zveřejněním v insolvenčním rejstříku anebo započne až převzetím výzvy přihlášením se do datové schránky (neřeším zde fikci doručení), jak se domnívám???
A je možné i dospět k takovému právnímu výkladu, jaký prezentuje právní zástupce bývalé manželky a rovněž insolvenční správce, tedy že nastala fikce vypořádání a v důsledku toho celý výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, ze kterého se uspokojí i nezajištěný věřitel, proto náleží jeho klientce??? Jak jsem uváděl, nebyl bych proti, jen tomu nevěřím. Ještě jednou moc děkuji.

Odpověď:

Předně uvádím, že Váš dotaz včetně zaslaných příloh, odkazů na judikaturu a souvisejících právních otázek již poměrně výrazně přesahuje rozsah běžné právní konzultace formou jednoho dotazu. Problematika vypořádání SJM v insolvenčním řízení, zejména ve spojení s otázkami účinků soupisu majetkové podstaty, aplikace § 274 insolvenčního zákona, domněnky vypořádání podle § 741 občanského zákoníku a dopadů související judikatury Nejvyššího soudu a Vrchního soudu, by si ve skutečnosti vyžádala podrobnou analýzu insolvenčního spisu, jednotlivých procesních podání a příslušných soudních rozhodnutí. Následující stanovisko proto prosím vnímejte jako orientační právní názor vycházející z informací, které jste mi poskytl a které mám v tuto chvíli k dispozici.

Po projití Vámi zaslaných příloh se domnívám, že nynější spor již není veden primárně o samotnou existenci či výši společných aktiv a pasiv, ale především o právní režim, ve kterém má být vypořádán výtěžek ze zpeněžení majetku náležejícího do zaniklého SJM, a o způsob zohlednění společných závazků při tomto vypořádání.

Pokud jde o výzvu soudu podle § 115a OSŘ, domnívám se, že z ní zatím nelze dovozovat předběžný právní názor soudu ani předjímat výsledek řízení. Samotná skutečnost, že se soud dotazuje, zda souhlasíte s rozhodnutím bez nařízení jednání, ještě neznamená, že považuje tvrzení insolvenční správkyně za prokázaná nebo že se již přiklání k její argumentaci. Naopak Vám tím poskytuje procesní prostor vyjádřit se k věci a sdělit, zda považujete skutkový a právní stav za dostatečně objasněný pro rozhodnutí pouze na základě listinných důkazů. Vzhledem k rozsahu právních i skutkových otázek, které mezi Vámi a správkyní existují, bych osobně považovala za vhodné zvážit, zda netrvat na projednání věci při jednání.

Stejně tak bych nepřikládala zásadní význam skutečnosti, že věc byla přidělena soudci, který rozhodoval i některý z Vašich předchozích sporů. Samotná okolnost, že jste nebyl s výsledkem předchozího řízení spokojen nebo že z rozhodování konkrétního soudce nemáte dobrý pocit, sama o sobě nezakládá pochybnost o jeho nepodjatosti. Pro takový závěr by musely existovat konkrétní okolnosti nasvědčující jeho poměru k věci nebo k účastníkům řízení. Doporučila bych proto soustředit pozornost především na věcnou argumentaci, nikoli na osobu rozhodujícího soudce.

K Vaší otázce ohledně režimu soupisu majetku v SJM se domnívám, že právě tato problematika může být pro posouzení věci významná. Nejsem si však jista, zda lze pouze z absence výslovného odkazu na § 274 insolvenčního zákona v soupisu bez dalšího dovozovat, že se jednalo o „prostý“ soupis a nikoliv o postup podle § 274 insolvenčního zákona. Podle mého názoru bude třeba posuzovat nejen formální označení soupisu, ale také jeho obsah, důvod zahrnutí majetku do majetkové podstaty a následný procesní postup insolvenční správkyně i insolvenčního soudu.

Z Vámi citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 77/2023 vyplývá, že po novele insolvenčního zákona je důraz kladen na vypořádání výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do SJM, a nikoliv nutně na vypořádání jednotlivých majetkových položek před jejich zpeněžením. Současně však nelze přehlédnout, že v jiných Vámi zmiňovaných řízeních soudy zjevně pracovaly s úvahou o aplikaci § 274 odst. 1 insolvenčního zákona. Bez podrobného posouzení celého odůvodnění jednotlivých rozhodnutí bych proto nepovažovala za možné učinit jednoznačný závěr, zda mezi jejich závěry existuje skutečný rozpor, nebo zda vycházejí z odlišných skutkových a procesních okolností.

Pokud jde o Vaši argumentaci založenou na § 741 občanského zákoníku, domnívám se, že se jedná o právně relevantní argument, se kterým se soud bude muset při posuzování věci vypořádat. Současně však nelze přehlédnout, že insolvenční správkyně podala žalobu na vypořádání SJM a že mezi účastníky v současnosti probíhá spor právě o způsob jeho vypořádání. Zda a jaký dopad mají za těchto okolností účinky zákonné domněnky vypořádání podle § 741 občanského zákoníku, bude s největší pravděpodobností jednou z otázek, se kterou se bude muset soud v rámci probíhajícího řízení vypořádat.

Za relevantní považuji rovněž Vámi uváděnou skutečnost, že výtěžek zpeněžení movitého majetku náležejícího do SJM byl použit na úhradu nezajištěné pohledávky a souvisejících nákladů ještě před jakýmkoliv rozdělením mezi bývalé manžele. Pokud skutkový stav skutečně odpovídá Vámi popsanému postupu, lze se legitimně ptát, z jakého důvodu je nyní ve vztahu k výtěžku zpeněžení nemovitého majetku navrhován postup odlišný. Jde o okolnost, která může být pro posouzení věci významná a která podle mého názoru zasluhuje v řízení odpovídající vysvětlení.

Současně považuji za podstatné, že předmětem nynějšího incidenčního sporu není otázka, zda dotčený majetek náležel do SJM nebo zda byl oprávněně zpeněžen. Jádrem sporu se jeví být především způsob vypořádání výtěžku zpeněžení a otázka, jak mají být při tomto vypořádání zohledněny společné závazky bývalých manželů. Právě na tuto oblast bych proto doporučila zaměřit těžiště Vaší argumentace.

Aniž bych v této fázi předjímala výsledek probíhajícího incidenčního sporu, domnívám se, že Vámi nastolené otázky mají bezprostřední souvislost s předmětem řízení a nelze je považovat za zjevně nerozhodné pro posouzení věci. Bude proto vhodné, aby byly ve Vašem procesním stanovisku soudu přehledně a systematicky rozvedeny.

_________________________________
Odpověď na doplňující dotaz:

Ve vztahu k Vámi citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu rozumím Vaší argumentaci tak, že pokud majetek nebyl do majetkové podstaty zahrnut v režimu předluženého SJM, nelze bez dalšího dovodit, že veškerý zůstatek po skončení insolvenčního řízení náleží výlučně dlužnici. O to více za situace, kdy již od počátku bylo zřejmé, že hodnota majetku převyšuje výši společných závazků a po uspokojení věřitelů lze očekávat vznik přebytku.

Za podstatnou považuji zejména otázku, z jakého konkrétního právního důvodu by měl případný přebytek po uspokojení věřitelů připadnout výlučně bývalé manželce, pokud jeho zdrojem byl majetek náležející do zaniklého SJM. Právě s touto otázkou by se měl soud podle mého názoru výslovně vypořádat.

Pokud jde o další procesní postup, doporučila bych soudu své argumenty předložit již před jednáním. Může být vhodné předem upozornit zejména na otázku důsledků tvrzené fikce vypořádání, na vypořádání společných závazků a případně i na rozdílný přístup k dřívějšímu nakládání s movitými věcmi a k nynějšímu nakládání s výtěžkem ze zpeněžení nemovitosti.

K desetidenní lhůtě uvádím, že tato běží od doručení usnesení. Soud totiž výslovně uvádí, že se mají účastníci vyjádřit „ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení“. Samotné zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku podle mého názoru není pro běh této konkrétní lhůty rozhodné.

Co se týče názoru insolvenční správkyně a právního zástupce bývalé manželky, nelze vyloučit, že jej lze právně argumentačně vystavět. Z Vámi popsaných skutečností však podle mého názoru nevyplývá zcela jednoznačně závěr, že celý zbývající výtěžek po uspokojení věřitelů náleží výlučně bývalé manželce. I proto považuji za důležité, aby soud tuto otázku výslovně posoudil a své závěry přesvědčivě odůvodnil.

Nenašli jste odpověď na Váš dotaz? Zeptejte se našich právníků za drobný poplatek 99 Kč. Odpověď obdržíte maximálně do 5 pracovních dnů. Poradit se s naším advokátem.

Komentáře pod články slouží k okomentování stránky. Pokud chcete poslat dotaz našim právníkům, pokračujte ZDE. Do komentářů prosíme nevkládejte dotazy. Děkujeme.

Komentáře vytvořeny pomocí CComment