Chtěla bych požádat o orientační právní posouzení mé situace ohledně vypořádání společného jmění manželů.
S manželem jsme spolu přibližně 12 let, z toho většinu jako manželé. Ještě před svatbou si manžel koupil byt na hypotéku. V té době jsme již byli partneři, do bytu jsem se nastěhovala, měla jsem tam trvalý pobyt a podílela jsem se na vybavení domácnosti.
Po svatbě byla hypotéka refinancována a stala jsem se spoludlužnicí. Hypotéka byla následně splácena ze společných příjmů. Za dobu manželství se na jistině splatilo přibližně 150 000 Kč.
Později proběhla výměna bytů s rodiči manžela formou darovacích smluv. Manžel daroval svůj původní byt rodičům a rodiče darovali větší byt pouze jemu. Nejsem uvedena jako obdarovaná.
Do nového bytu jsme během manželství investovali přibližně 400 000 Kč na rekonstrukci. Z toho asi 100 000 Kč pocházelo z výlučných prostředků manžela, zbytek byl hrazen ze společných prostředků a částečně z půjčky od mé babičky, kterou jsme následně spláceli.
Za trvání manželství jsme koupili také automobil za přibližně 750 000 Kč. Manžel do něj vložil asi 150 000 Kč ze svého penzijního spoření, zbytek byl financován ze společných prostředků. Auto je registrováno na mě a manžel souhlasí s tím, že mi zůstane.
Kromě toho máme společné úspory přibližně 100 000 Kč. Veškeré vybavení bytu (nábytek, spotřebiče apod.) zůstane manželovi.
Nejprve jsme se ústně dohodli, že mi v rámci celkového vypořádání vyplatí 500 000 Kč. Nyní ale tvrdí, že je tato částka nepřiměřená a že mi podle něj téměř nic nenáleží, protože byt byl jeho výlučným majetkem.
Nežádám polovinu hodnoty bytu.
Chtěla bych pouze vědět:
1. Je za těchto okolností požadavek na jednorázové vypořádání ve výši přibližně 500 000 Kč právně obhajitelný?
2. Jak se při vypořádání zohledňují společné investice do výlučného majetku jednoho z manželů?
3. Má význam skutečnost, že jsem byla spoludlužnicí hypotéky a že byly po svatbě použity společné prostředky na splácení úvěru a rekonstrukci?
Děkuji za Vaši odpověď.
