Jak se bránit při vydědění, pravidla pro vydědění

Zůstavitel může potomka vyloučit z dědění, pokud potomek splní některou ze zákonných podmínek.

Zůstavitel v závěti stanoví, že „vylučuji z dědění svého syna Filipa, o kterém již 20 let nemám jedinou zprávu a on o mě neprojevuje zájem“.
Nebo:
Zůstavitel sepíše závěť ve znění „Ze svého celého jmění své dceři Janě odkazuji 100 Kč, synovi Bořivojovi 500 Kč a manželce Martě 5 500 000 Kč“

a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,
b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku
d) trvale vede nezřízený život

Listina o vydědění je většinou vztažena jenom na jednoho konkrétního člověka – dítě, vnuka, pravnuka. Je možné, ale listinu o vydědění sepsat i tím způsobem, že zůstavitel vyloučí dítě a všechny jeho potomky (např. „budiž mojí poslední vůlí zcela vyloučena z dědictví moje dcera Filoména a všichni její potomci“). Důležité je výslovné určení toho, kdo má být vyděděn. Sepíše-li zůstavitel listinu o vydědění ve znění „nechť moje dcera Petromila není k dědictví povolána“ znamená to, že dědit její podíl budou její potomci (děti a děti dětí)

Z výkladu o vydědění a opominutých dědicích by měla vyplynout jedna důležitá informace, kterou bych teď ještě chtěla podtrhnout. Vyděděným nebo opominutým dědicem může být pouze potomek (dítě, dítě dítěte) nikoliv manžel, sourozenec nebo rodič či prarodič a jiný. Má-li být z dědictví vyškrtnut některá z těchto osob má zůstavitel jedinou možnost – sepsat závěť, ve které tyto osoby nezohlední. Osoba v závěti nezohledněná, která není potomkem, se nemůže dovolat svého zákonného podílu ani napadnout závěť pro neplatnost kvůli opomenutí.

Co dělat, když byl oprávněný dědic při dědění vynechán

Zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice. Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil náklady, které na majetek z dědictví vynaložil, také mu náležejí užitky z dědictví.
Jestliže však věděl nebo mohl vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný, má právo jen na náhradu nutných nákladů a je povinen oprávněnému dědici kromě dědictví vydat i jeho užitky. Vzdor faktu, že vlastnické právo se nepromlčuje, existuje v dědickém právu výjimka. Dědickou žalobu oprávněného dědice na vydání dědictví od neoprávněného dědice je třeba podat do 3 let od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno!!!

Př. Richard byl strýcem sirotka Tomáše. Roky se o něj staral a nahrazoval mu péči rodičů. Jak už to bývá, Tomáš dospěl, vydal se do světa – pobýval v Americe, v Číně i v Egyptě. Čas plynul, Tomáš stále usilovněji pracoval, zvětšoval svůj majetek a na strýce a krušné dětství pomalu zapomínal. Když Tomáš zemřel nepodařilo se dohledat žádného dědice, a tak stát přišel k ohromnému majetku, který si Tomáš pečlivě nastřádal. Jenže shodou náhod se Richard dozvěděl z televize, že významný podnikatel Tomáš zemřel bez dědiců a pod správu státu se dostal jeden z nejvýznamnějších oděvních podniků. Vyhledal právního zástupce a zjistil, že byl oprávněným dědicem a nárok na dědictví má on a nikoliv stát. Vzhledem k tomu, že se jako oprávněný dědic přihlásil v tříleté promlčecí lhůtě, mohl podat dědickou žalobu a podařilo se mu veškerý majetek získat zpátky.
Co všechno ale Richard dostane v rámci dědictví?
1) Stát byl dědicem v dobré víře – to znamená, že v dědickém řízení probíhalo řádným postupem vyhledávání oprávněných dědiců, byly splněny všechny lhůty pro vyhledání a použity všechny způsoby jak nějakého dědice najít. Tehdy Richard zdědí majetek, který Tomáš zanechal, a stát (teď už jako prokazatelně dědic nepravý) mít nárok na úhradu nákladů, které měl spojené se správou dědictví (např. opravy okapů továrny) a užitky, které z dědictví získal (např. zisk továrny, který byl dosažen vhodnou správou a vedením podniku).
2) Stát nebyl dědicem v dobré víře – to znamená, že ačkoliv se vědělo, že existuje zákonný dědic (strýc Richard) dědické řízení bylo zmanipulováno s cílem získat velký majetek do státní správy. Tehdy je státu náleží pouze náklady, které na zděděný majetek vynaložil, a Richard získá jak kromě majetku, který patřil do dědictví, tak i plody a užitky, které k dědictví přibyly v době, kdy nebyl považován za dědice (např. zisk, licence na výrobu extravagantních oděvů apod.)