Odmítnutí léčby nesvéprávnou osobou - má vliv na léčbu nebo ne?

ODPOVĚĎ:
V první řadě je nutné si uvědomit, že současná právní úprava pojem „nesvéprávný člověk“ v podstatě nezná. Soud je oprávněn svéprávnost člověka omezit, nikoli ho svéprávnosti zcela zbavit. Pokud soud rozhoduje o omezení svéprávnosti člověka, musí ve svém rozhodnutí přesně vymezit, k čemu nebude tento člověk svéprávný (v jakých oblastech života nebude schopen samostatně právně jednat) – tzn. že ve všem ostatním zůstane svéprávnost člověka zachována. Vyplývá to z § 57/1 občanského zákoníku, dle něhož platí, že:
„Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. “
I pokud by byl člověk soudem omezen ve svéprávnosti v maximálním možném rozsahu, vždy mu zůstane alespoň minimální způsobilost k právnímu jednání v běžných záležitostech každodenního života, jak to vyplývá z § 64 občanského zákoníku:
„Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. “
Ze znění dotazu usuzuji, že se ptáte na člověka, jehož svéprávnost byla omezena rovněž v oblasti rozhodování o ne/konzumaci zdravotní péče (tedy ne/vyslovování souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb). Takový člověk musí být při styku s poskytovatelem zdravotních služeb zastoupen svým opatrovníkem – tzn. že opatrovník za člověka takto omezeného ve svéprávnosti vyslovuje (a případně podepisuje) informovaný souhlas.
Je-li člověk omezen ve svéprávnosti v oblasti rozhodování o ne/poskytnutí zdravotních služeb, znamená to, že není schopen správně pochopit a vyhodnotit informace o svém zdravotním stavu a na jejich základě se rozhodnout, zda vysloví s navrhovanou zdravotní péčí souhlas či nikoli. Totéž pak samozřejmě platí rovněž v oblasti vyslovování informovaného nesouhlasu s navrhovanou zdravotní péčí – tedy tzv. negativního reversu. Dle § 34/3 zákona o zdravotních službách platí, že:
„Pacientovi, kterému byla podána informace o zdravotním stavu … a který odmítá vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb … je opakovaně podána informace o jeho zdravotním stavu v rozsahu a způsobem, ze kterého je zřejmé, že neposkytnutí zdravotních služeb může vážně poškodit jeho zdraví nebo ohrozit život. Jestliže pacient i nadále odmítá vyslovit souhlas, učiní o tom písemné prohlášení (revers). “
Pokud tedy opatrovník vysloví informovaný souhlas s poskytnutím zdravotní péče člověku omezenému ve svéprávnosti, nemůže tento člověk takovou zdravotní péči odmítnout (není-li totiž svéprávný k rozhodování o vyslovení informovaného souhlasu, není ani svéprávný k vyslovení informovaného nesouhlasu – negativního reversu).
Došlo-li by k vážnému rozporu mezi vůlí opatrovníka a člověka omezeného ve svéprávnosti, mohl by nastat případ, kdy by mohla být zdravotní péče poskytnuta pouze po předchozím rozhodnutí soudu. Zákonné podmínky pro takový postup jsou zakotveny v § 100 a § 102 občanského zákoníku, dle nichž platí, že:
„Má-li být zasaženo do integrity nezletilého, který dovršil čtrnáct let, nenabyl plné svéprávnosti a který zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. To platí i v případě provedení zákroku na zletilé osobě, která není plně svéprávná.
Nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity osoby uvedené v odstavci 1, ač si jej tato osoba přeje, lze zákrok provést na její návrh nebo na návrh osoby jí blízké jen se souhlasem soudu. “
„Soud přivolí k zákroku podle § 100 nebo 101, je-li dotčené osobě podle rozumného uvážení k prospěchu, po jejím zhlédnutí a s plným uznáváním její osobnosti. “
_____________________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník
zákon č. 372/2011 Sb. , o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)