Kdo je vlastníkem požární nádrže postavené v roce 1953 na soukromém pozemku?
- Uložil(a): Monika Vybíralová, DiS. (správa textů)
- Kategorie: Darování, vlastnictví, povinnosti k vl.
- Zveřejněno: 8. srpen 2012
Jsem majitelem pozemku na základě dědického práva. Na soukromém pozemku původního vlastníka (otec) si obec postavila v roce 1953 protipožární nádrž. Protipožární nádrž slouží v letním období ke koupání občanů obce, jinak jako záloha zřejmě pro případ požáru.
V katastru nemovitostí není protipožární nádrž zakreslena, protože dle vyjádření katastru nemovitostí není stavbou. V listu vlastnictví zapsána není a není na ni tudíž uplatněno žádné věcné břemeno. Dle vyjádření obecního úřadu má obec protipožární nádrž ve své evidenci a činí si na ni nárok. Doklad o nabytí nádrže na to ale údajně žádný není. Čí je vlastně pritipožární nádrž postavená na soukromém pozemku? Vlastníka pozemku nebo obce? Pokud obce, tak dle jakého práva? Mohu obci předepsat nájem za užívání protipožární nádrže? Nádrž je plněna vodou z pramene taktéž na tomto pozemku. Oficiální koupaliště to není. Koupání občanů je na vlastní nebezpečí a obec se spolupodílí na provozních nákladech nádrže. Děkuji, Stanislav
ODPOVĚĎ:
Bez znalosti všech podrobností (týkajících se stavebně-technického provedení požární nádrže a právních vztahů spjatých s její výstavbou) je nemožné učinit definitivní právní závěr (který ostatně náleží pouze soudu). Svou odpověď proto pojmu obecněji a pokusím se nastínit základní faktory, rozhodné pro určení vlastnictví požární nádrže na Vašem pozemku.
1/ Stavba z občanskoprávního hlediska:
První (a v podstatě nejdůležitější) otázkou je, zda lze považovat betonovou požární nádrž za samostatnou věc (resp. stavbu) v občanskoprávním smyslu. V zásadě platí, že pojem stavba je chápán staticky, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů. S ohledem na skutečnost, že betonová požární nádrž je spojena se zemí pevným základem a že je nepochybně výsledkem stavební činnosti, bude nutné hledět na ni jako na věc nemovitou.
Při řešení obdobných případů dospěla judikatura k názoru (nikoli všeobecně uznávanému), že např. parkoviště či tenisové kurty není možné považovat za samostatnou věc, studna (zbudovaná z betonových skruží) však již samostatnou věc představuje.
Skutečnost, že nádrž není v současné době evidována v katastru nemovitostí, není pro její určení jako stavby v občanskoprávním smyslu rozhodující (stavbou v občanskoprávním smyslu může být i stavba v katastru nemovitostí neevidovaná).
2/ Vlastnictví nádrže:
S ohledem na skutečnost, že požární nádrž byla zbudována v roce 1953, bude při úvaze o určení jejího vlastníka nezbytné vycházet ze znění tehdy platných právních předpisů.
Dle § 25 zákona č. 141/1950 Sb. (dále jen „starý občanský zákoník“) představovala stavba samostatnou věc v právním smyslu (tj. nebyla součástí pozemku), přičemž dle § 155 starého občanského zákoníku bylo možné, aby se osoba vlastníka stavby lišila od osoby vlastníka pozemku.
Dle § 159 starého občanského zákoníku však bylo možné zřídit na cizím pozemku stavbu pouze na základě tzv. práva stavby (výjimkou z tohoto pravidla bylo oprávnění socialistických právnických osob zřídit a vlastnit stavbu na pozemku, který jí byl odevzdán do trvalého užívání, tuto skutečnost však z Vašeho dotazu dovodit nelze).
Dle § 160 starého občanského zákoníku mohlo právo stavby vzniknout ze zákona, úředním výrokem nebo smlouvou (v případě smlouvy bylo zapotřebí přivolení okresního národního výboru), přičemž právo stavby se zapisovalo do pozemkové nebo železniční knihy (§ 165 starého občanského zákoníku).
V souvislosti se zbudováním požární nádrže na Vašem pozemku je proto klíčové, zda obci k této činnosti svědčilo právo stavby či nikoli.
K této problematice se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud a to v rozhodnutí ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 398/1996, v němž vyslovil, že porušení § 159 starého občanského zákoníku (tj. zbudování stavby na cizím pozemku bez práva stavby) má za následek přechod takto zbudované stavby do vlastnictví vlastníka pozemku (stavba však samozřejmě zůstává samostatnou věcí, tj. není součástí pozemku). Tuto disproporci bylo následně nutné vypořádat dle ustanovení o zpracování cizí věci (§ 125 a násl. starého občanského zákoníku).
Mírně nad rámec Vašeho dotazu podotýkám, že právo stavby bylo samostatně upraveno v zákoně č. 88/1947 Sb., o právu stavby.
S ohledem na skutečnost, že se jedná o problematiku poměrně složitou (kde mohou hrát významnou roli již velmi staré dokumenty), doporučuji Vám obrátit se na soud s žalobou na určení vlastnictví, v níž vylíčíte všechny rozhodné skutečnosti, přiložíte maximum důkazů a budete se domáhat vyslovení svého vlastnického práva k požární nádrži.
Pokud by Vám soud nedal za pravdu a požární nádrž přiřkl do vlastnictví obce, bylo by možné uspořádat vzájemné vztahy s použitím § 151o/3 Občanského zákoníku, dle něhož není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek (toto věcné břemeno je samozřejmě možné zřídit i smluvně a to za úplatu i bezplatně, obdobně není vyloučeno, abyste zároveň s obcí uzavřel nájemní smlouvu k části pozemku pod požární nádrží).
1/ Stavba z občanskoprávního hlediska:
První (a v podstatě nejdůležitější) otázkou je, zda lze považovat betonovou požární nádrž za samostatnou věc (resp. stavbu) v občanskoprávním smyslu. V zásadě platí, že pojem stavba je chápán staticky, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů. S ohledem na skutečnost, že betonová požární nádrž je spojena se zemí pevným základem a že je nepochybně výsledkem stavební činnosti, bude nutné hledět na ni jako na věc nemovitou.
Při řešení obdobných případů dospěla judikatura k názoru (nikoli všeobecně uznávanému), že např. parkoviště či tenisové kurty není možné považovat za samostatnou věc, studna (zbudovaná z betonových skruží) však již samostatnou věc představuje.
Skutečnost, že nádrž není v současné době evidována v katastru nemovitostí, není pro její určení jako stavby v občanskoprávním smyslu rozhodující (stavbou v občanskoprávním smyslu může být i stavba v katastru nemovitostí neevidovaná).
2/ Vlastnictví nádrže:
S ohledem na skutečnost, že požární nádrž byla zbudována v roce 1953, bude při úvaze o určení jejího vlastníka nezbytné vycházet ze znění tehdy platných právních předpisů.
Dle § 25 zákona č. 141/1950 Sb. (dále jen „starý občanský zákoník“) představovala stavba samostatnou věc v právním smyslu (tj. nebyla součástí pozemku), přičemž dle § 155 starého občanského zákoníku bylo možné, aby se osoba vlastníka stavby lišila od osoby vlastníka pozemku.
Dle § 159 starého občanského zákoníku však bylo možné zřídit na cizím pozemku stavbu pouze na základě tzv. práva stavby (výjimkou z tohoto pravidla bylo oprávnění socialistických právnických osob zřídit a vlastnit stavbu na pozemku, který jí byl odevzdán do trvalého užívání, tuto skutečnost však z Vašeho dotazu dovodit nelze).
Dle § 160 starého občanského zákoníku mohlo právo stavby vzniknout ze zákona, úředním výrokem nebo smlouvou (v případě smlouvy bylo zapotřebí přivolení okresního národního výboru), přičemž právo stavby se zapisovalo do pozemkové nebo železniční knihy (§ 165 starého občanského zákoníku).
V souvislosti se zbudováním požární nádrže na Vašem pozemku je proto klíčové, zda obci k této činnosti svědčilo právo stavby či nikoli.
K této problematice se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud a to v rozhodnutí ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 398/1996, v němž vyslovil, že porušení § 159 starého občanského zákoníku (tj. zbudování stavby na cizím pozemku bez práva stavby) má za následek přechod takto zbudované stavby do vlastnictví vlastníka pozemku (stavba však samozřejmě zůstává samostatnou věcí, tj. není součástí pozemku). Tuto disproporci bylo následně nutné vypořádat dle ustanovení o zpracování cizí věci (§ 125 a násl. starého občanského zákoníku).
Mírně nad rámec Vašeho dotazu podotýkám, že právo stavby bylo samostatně upraveno v zákoně č. 88/1947 Sb., o právu stavby.
S ohledem na skutečnost, že se jedná o problematiku poměrně složitou (kde mohou hrát významnou roli již velmi staré dokumenty), doporučuji Vám obrátit se na soud s žalobou na určení vlastnictví, v níž vylíčíte všechny rozhodné skutečnosti, přiložíte maximum důkazů a budete se domáhat vyslovení svého vlastnického práva k požární nádrži.
Pokud by Vám soud nedal za pravdu a požární nádrž přiřkl do vlastnictví obce, bylo by možné uspořádat vzájemné vztahy s použitím § 151o/3 Občanského zákoníku, dle něhož není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek (toto věcné břemeno je samozřejmě možné zřídit i smluvně a to za úplatu i bezplatně, obdobně není vyloučeno, abyste zároveň s obcí uzavřel nájemní smlouvu k části pozemku pod požární nádrží).
Nenašli jste odpověď na váš dotaz? Zeptejte se našich právníků za drobný poplatek 79 Kč. Odpověď obdržíte do 3 dnů. Poradit se s právníkem.