Fotografie cizí nemovitosti jako důkaz ve správním řízení - je takový důkaz přípustný?

02/2014 jsem odboru výstavby dodala fotografii této stavební úpravy z roku 2013 jako důkaz, že jsem si nic nevymyslela. Fotografie zabírá pouze stavební úpravu a kousek zahrady v pozadí, na fotce nejsou zachycené žádné osoby, ani okna obytných místností atd. Bylo mi však sděleno, že tato fotografie byla pořízena nezákonně bez svolení vlastníka nemovitosti a nemá tedy žádné důkazní břemeno v rámci řízení, které úřad vede. Jak občanský zákon řeší vyfotografování věci nebo nemovitosti bez svolení vlastníka a důkazní břemeno takové fotografie v rámci třízení o dodatečné povolení stavby a zda tuto situaci řeší starý nebo nový zákon, když fotografie byla pořízena v létě 2013, ale byla dodána úřadu v r. 2014. Děkuji.

ODPOVĚĎ:
V první řadě nutno konstatovat, že Vámi nastíněný problém, tzn. ne/použitelnost protiprávně získaných důkazů v soudním či správním řízení, není uspokojivě vyřešen žádným právním předpisem a je předmětem stálých odborných diskuzí (rovněž rozhodovací praxe soudů není v této otázce jednotná).

Jelikož Váš dotaz směřuje do oblasti stavebního práva (konkrétně řízení o dodatečném povolení stavby dle § 129 stavebního zákona), je nezbytné vycházet z § 51/1 správního řádu, dle něhož platí, že k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. Oprávněnost získání a provedení důkazních prostředků je tedy podmínkou jejich použitelnosti ve správním (tedy i stavebním) řízení.
Co se týče pořizování fotografií cizích staveb bez souhlasu jejich vlastníků, lze říci, že právní úprava se v této oblasti s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku příliš nezměnila. Je to dáno mimo jiné i tím, že ochrana soukromí (pod kterým lze chápat i obydlí) je primárně zakotvena v Listině základních práv a svobod (konkrétně v jejím čl. 7/1 a čl. 10/2 a 3), která v této oblasti nedoznala žádných úprav. Dle Listiny základních práv a svobod platí, že:
- nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena; omezena může být jen v případech stanovených zákonem;
- každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života;
- každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Dle § 11 starého Občanského zákoníku (platného do 31. 12. 2013) platilo, že fyzická osoba měla právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Přestože toto ustanovení je poněkud obecné, lze z něho dovodit, že zákonné ochrany požívá mimo jiné i obydlí fyzické osoby, jakožto prostor, v němž fyzická osoba realizuje svůj soukromý život.
O něco podrobněji se této problematice věnuje nový občanský zákoník (platný od 1. 1. 2014), který ve svém § 81/2 stanoví, že ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Na rozdíl od starého Občanského zákoníku rozvádí toto obecné ustanovení nový občanský zákoník ve svém § 86. Dle tohoto ustanovení nesmí nikdo zasáhnout do soukromí (tedy i do sféry obydlí, čímž se nemyslí pouze vstup do obydlí, nýbrž i jiné zásahy do této oblasti) jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit.
Výjimku ze shora zmíněné ochrany soukromí zakotvuje nový občanský zákoník ve svém § 88/1, dle něhož není svolení (zde svolení vlastníka stavby) třeba, pokud se obrazový záznam pořídí nebo použije k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Toto pravidlo (přestože nebylo ve starém Občanském zákoníku výslovně zakotveno) bylo dovozováno judikaturou rovněž před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku.
V každém případě platí, že ne/oprávněnost pořízení fotografie cizí stavby bez svolení jejího vlastníka musí být posuzována dle data jejího pořízení.
Ne/připuštění určitého důkazního prostředku vždy závisí na úvaze správního orgánu, který při rozhodování o ne/použití protiprávně pořízeného důkazního prostředku musí vyvažovat mezi zájmem na objasnění šetřené věci (resp. společenským zájmem, který mohl být ohrožen) a zájmem dotčené osoby (zde právem na ochranu soukromí fyzické osoby).
Na stavební úřad se můžete obrátit s poukazem na § 88/1 nového občanského zákoníku (s tím, že zde obsažené pravidlo bylo dovozováno i před 1. 1. 2014), přičemž můžete tvrdit, že svolení vlastníka stavby nebylo ve Vašem případě zapotřebí, neboť fotografii stavby jste pořizovala s úmyslem přispět k ochraně právem chráněných zájmů jiných osob (zde zájmu společnosti na provádění stavební činnosti v souladu s vydaným povolením stavebního úřadu). Zda stavební úřad na Vaší argumentaci přistoupí však bude záležet výhradně na jeho úvaze.