Práce ve vzdáleném pracovišti zaměstnavatele - jde o pracovní cestu?
- Uložil(a): Monika Vybíralová, DiS. (správa textů)
- Kategorie: Nezařazené dotazy pracovního práva
- Zveřejněno: 11. říjen 2017
Chtěla bych se zeptat na placení přesčasů zaměstnavatelem. Moje pracovní doba je oficiálně od 7:00 do 15:30 na místě A (zde jsem zařazena dle pracovní smlouvy), ale jezdím párkrát v měsíci zastupovat na jiné pracoviště B (není místem výkonu mé práce dle pracovní smlouvy, k cestě využívám služební auto, které parkuje na místě A, toto auto si v 7:00 ráno vyzvednu a odjíždím na místo B), kde často končím až v oněch 15:30.
Místo B je od pracoviště A vzdáleno cca 40 kilometrů, tudíž cesta trvá cca hodinu. Zaměstnavatel tvrdí, že dobu, kterou strávím na cestě z místa B do A v době, která je až po konci mé oficiální pracovní doby, nelze zaplatit jako přesčas, jelikož už nespadá do pracovního výkonu dle smlouvy. Tudíž tím pádem jezdím zadarmo. Má na toto zaměstnavatel právo? A pokud by se mi stala cestou nějaká nehoda, bude to tedy pracovní úraz či nikoli (do knihy jízd píšu příjezd 16:30 - tedy dle skutečnosti)? Děkuji.
ODPOVĚĎ:
Ve Vašem případě se jedná o časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Nejde tedy o práci přesčas, ale o pracovní cestu. Zaměstnanci v souvislosti s pracovní cestou náleží cestovní náhrady. Pracovní cesta má několik fází, neboť se skládá zejména z cesty na místo výkonu práce a cesty zpět a pak ze samotného výkonu práce, který je zpravidla cílem této pracovní cesty. V této souvislosti zákonná úprava rozlišuje mezi plněním pracovních úkolů na straně jedné a činnostmi jinými než plnění pracovních úkolů na straně druhé.
? Ve vztahu k tomuto rozlišování je nezbytné zmínit § 210 zákoníku práce, který stanoví, že doba strávená na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda nebo plat nekrátí. Jestliže však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda nebo plat ušla, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Toto ustanovení zákona se vztahuje zejména na dobu, kterou zaměstnanec (neřidič) stráví na cestě do místa výkonu práce či zpět dopravou a nekoná práci, tj. slovy zákona neplní pracovní úkoly.
? Pokud tato doba strávená jinak než plněním pracovních úkolů nespadá do doby pracovní – tj. do doby rozvržené směny, nikterak se nezohlední ve vztahu k vykazování doby odpracované; nicméně vždy se započítává do doby trvání pracovní cesty pro účely přiznání cestovních náhrad.
Úraz v průběhu pracovní cesty je vždy úrazem pracovním.