Počet stránek ve webu: 43.121

1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)
Můj syn žije s družkou a její malou dcerou ve společné domácnosti. Syn je OSVČ, v daňovém přiznání 2010 si slevu na dceru družky neuplatnil. 05/2011 se dozvěděl, že si ji může uplatnit, protože se jedná o vyživované dítě. Družka si ji uplatnit nemohla, protože je na mateřské dovolené s druhým dítětem.

Na finančním úřadu mu poradili, aby si podal dodatečné daň. přiznání a v něm tuto slevu uplatnil. Dodatečné daňové přiznání podal 27.5.2011 a čekal, že bude finančním úřadem vyzván k vysvětlení, protože dcera družky má jiné příjmení. Ale vyzván nebyl a do měsíce mu tato sleva byla finančním úřadem vyplacena. Před týdnem, tedy 10.1.2012, mu volala paní z finančního úřadu s dotazem, jestli je toto dítě jeho vlastní. A pokud ne, tak na to nemá nárok a peníze musí vrátit. Vysvětlil, že je jeho vyživovanou osobou. Nakonec mu sdělila, že nárok nemá proto, že nejsou s družkou manželé. Můj syn se bránil, že v poučení k sestavení DAP tato podmínka není uvedena a byl přesvědčen, že když mu tuto slevu fin.úřad vrátil, tak na to má nárok a on peníze přijal v dobré víře. Paní z fin.úřadu se rozčilovala, že nemá čas na to, aby každou slevu prověřovala. Musí syn podat další dodatečné přiznání a peníze vrátit? Děkují, Karla

ODPOVĚĎ:
Váš syn je v tomto případě skutečně povinen uhrazenou slevu na dani finančnímu úřadu vrátit.
Dle § 35c/6 zákona o daních z příjmů se (pro účely nároku na daňové zvýhodnění) považuje za vyživované dítě poplatníka (Vašeho syna) pouze:
  • vlastní dítě poplatníka,
  • dítě osvojené poplatníkem,
  • dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů (dle rozhodnutí příslušného orgánu),
  • dítě druhého z manželů a
  • vnuk (vnučka), pokud jeho (její) rodiče nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že skutečně není možné uplatnit slevu na dani na dítě druha/družky, které není zároveň vlastním dítětem poplatníka.
I přesto, že v poučení k sestavení daňového přiznání tyto podrobnosti uvedeny nebyly a Váš syn tak od finančního úřadu přijal slevu na dani v domnění, že mu skutečně náleží, nemůže jeho námitka tzv. dobré víry obstát, neboť neexistence svého nároku na uplatnění této slevy si musel být vědom vzhledem ke své znalosti zákona o daních z příjmů (resp. své předpokládané znalosti tohoto zákona dle zásady „Neznalost zákona neomlouvá“).
Nenašli jste odpověď na váš dotaz? Zeptejte se našich právníků za drobný poplatek 79 Kč. Odpověď obdržíte do 3 dnů. Poradit se s právníkem.