Dobrý den,
jak je to s výkonem zástavy, pokud zemře obligační dlužník a zástavce odmítne dědictví? (dlužník a zástavce byly příbuzní) Dle §1370 NOZ by osobní dlužník měl zaplatit, čeho se nedostává (pro uspokojení pohledávky), což je možná v rozporu s §1353 NOZ, kde se mluví o povinnosti zástavního dlužníka doplnit nedostatečnou jisotu. Navíc si nejsem jist, zdali pro výkon zástavy platí NOZ, nebo jeho původní znění, protože zástavní smlouva byla podepsána roku 2008 (tj. před NOZ), ale k výkonu zástavy by došlo až při platnosti NOZ. Pokud se věřitel (banka) rozhodne pro soudní prodej zástavy - platí při tomto postupu výše uvedené citace? Jak je "krytý" zástavce před vymáháním zbytku pohledávky, která po tomto prodeji zástavy nebyla zcela dostatečná, pokud tento nedostatek jde za dlužníkem, který nežije a jehož dědictví bylo odmítnuto?
Děkuji za odpověď.
Výkon zástavy, zástavního práva - smrt, úmrtí obligačního dlužníka
Odesláno:
Otevřeno 1162 x
1 odpověď
Host 6138
Mgr. Veronika Robotková (advokát)
Dobrý den,
nejprve si Vám dovolím uvést, jaký je rozdíl mezi osobním dlužníkem (obligační dlužník) a zástavním dlužníkem (zástavce).
Osobní dlužník (obligační dlužník) je osoba, která má povinnost plnit řádně a včas svůj dluh zajištěný zástavou, tzn. osoba, která získává plnění od věřitele.
Zástavní dlužník je vlastník věci, která je dána do zástavy k zajištění dluhu osobního dlužníka, a který musí strpět případný výkon zástavního práva. Tedy osoba, která uzavírá s věřitelem Smlouvu o zřízení zástavního práva.
Z Vámi uvedených ustanovení vyplývá povinnost vždy pro jednoho z těchto dlužníků.
Dle § 3028 odst. 2 NOZ – není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů
To znamená, že právní skutečnosti, s nimiž je spojen vznik těchto vztahů, jakož i další právní následky, pokud nastaly před 1. 1. 2014, se posoudí podle staré právní úpravy (nemá-li občanský zákoník jiné zvláštní přechodné ustanovení). Právní skutečnosti, které nastaly počínaje 1. 1. 2014 a které působí změny, zánik či jiné právní následky v těchto vztazích, se posoudí od tohoto data podle nového občanského zákoníku.
Došlo-li k výkonu zástavního práva až za účinnosti nového občanského zákoníku bude se postupovat podle nového občanského zákoníku.
Zástavce musí strpět, že nebude-li obligační dlužník řádně hradit svůj dluh, může se věřitel uspokojit prodejem zástavy. Zástavce nijak neodpovídá věřiteli za to, že výtěžek ze zástavy nestačil na uspokojený dluhu věřitele. Následně zástavci vzniká nárok domáhat se uspokojení po dlužníkovi (příp. jeho dědicích).
Co se týče § 1353 NOZ, na který jste upozorňoval, tak toto ustanovení doplňuje obecnou normu stanovenou v § 2017, podle které ztratí-li jistota na ceně tak, že se zajištění stane nedostatečným (např. pokles cen nemovitých věcí na trhu), má věřitel právo žádat doplnění. Pokud tak dlužník neučiní, stane se nezajištěná část pohledávky splatnou. V tomto případě věřitel žádá doplnění zástavy po obligačním dlužníku.
Komentované ustanovení dále přikazuje zástavnímu dlužníkovi zdržet se všeho, čím se zástava na úkor zástavního věřitele zhoršuje. Pokud svým činem způsobí, že se dostatečná jistota stane nedostatečnou, vzniká mu povinnost ji přiměřeně doplnit. K této povinnosti může být zároveň zavázán i ve smlouvě o zřízení zástavního práva.
Shrnu-li to, tak dojde-li k uspokojení věřitele ze zástavy a výtěžek z prodeje nebude dostačovat, tak věřitel nemůže požadovat zbytek plnění po zástavním dlužníkovi. Věřitel by mohl zbytek dluhu vymáhat po dědicích dlužníka, pokud dědictví nepřipadlo státu.
nejprve si Vám dovolím uvést, jaký je rozdíl mezi osobním dlužníkem (obligační dlužník) a zástavním dlužníkem (zástavce).
Osobní dlužník (obligační dlužník) je osoba, která má povinnost plnit řádně a včas svůj dluh zajištěný zástavou, tzn. osoba, která získává plnění od věřitele.
Zástavní dlužník je vlastník věci, která je dána do zástavy k zajištění dluhu osobního dlužníka, a který musí strpět případný výkon zástavního práva. Tedy osoba, která uzavírá s věřitelem Smlouvu o zřízení zástavního práva.
Z Vámi uvedených ustanovení vyplývá povinnost vždy pro jednoho z těchto dlužníků.
Dle § 3028 odst. 2 NOZ – není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů
To znamená, že právní skutečnosti, s nimiž je spojen vznik těchto vztahů, jakož i další právní následky, pokud nastaly před 1. 1. 2014, se posoudí podle staré právní úpravy (nemá-li občanský zákoník jiné zvláštní přechodné ustanovení). Právní skutečnosti, které nastaly počínaje 1. 1. 2014 a které působí změny, zánik či jiné právní následky v těchto vztazích, se posoudí od tohoto data podle nového občanského zákoníku.
Došlo-li k výkonu zástavního práva až za účinnosti nového občanského zákoníku bude se postupovat podle nového občanského zákoníku.
Zástavce musí strpět, že nebude-li obligační dlužník řádně hradit svůj dluh, může se věřitel uspokojit prodejem zástavy. Zástavce nijak neodpovídá věřiteli za to, že výtěžek ze zástavy nestačil na uspokojený dluhu věřitele. Následně zástavci vzniká nárok domáhat se uspokojení po dlužníkovi (příp. jeho dědicích).
Co se týče § 1353 NOZ, na který jste upozorňoval, tak toto ustanovení doplňuje obecnou normu stanovenou v § 2017, podle které ztratí-li jistota na ceně tak, že se zajištění stane nedostatečným (např. pokles cen nemovitých věcí na trhu), má věřitel právo žádat doplnění. Pokud tak dlužník neučiní, stane se nezajištěná část pohledávky splatnou. V tomto případě věřitel žádá doplnění zástavy po obligačním dlužníku.
Komentované ustanovení dále přikazuje zástavnímu dlužníkovi zdržet se všeho, čím se zástava na úkor zástavního věřitele zhoršuje. Pokud svým činem způsobí, že se dostatečná jistota stane nedostatečnou, vzniká mu povinnost ji přiměřeně doplnit. K této povinnosti může být zároveň zavázán i ve smlouvě o zřízení zástavního práva.
Shrnu-li to, tak dojde-li k uspokojení věřitele ze zástavy a výtěžek z prodeje nebude dostačovat, tak věřitel nemůže požadovat zbytek plnění po zástavním dlužníkovi. Věřitel by mohl zbytek dluhu vymáhat po dědicích dlužníka, pokud dědictví nepřipadlo státu.