Od 06/1992 jsem chodili na žádost mého kamaráda mu pomáhat na jeho zahradu a chalupu. On na ni již 1992 dělal jen drobné práce úměrné jeho věku.
Místo placení za péči o zahradu a chalupu jako kompenzaci nám dal závěť, ve které mi chalupu a zahradu odkázal. 23 let jsme na zahradě pracovali. Bylo to ročně průměrně 20 návštěv (40 dnů po 6-7 hodinách práce moji a mé ženy).
Pravidelně nás všechny roky ubezpečoval, že když se tak rozhodl, tak mám být v klidu, své rozhodnutí nikdy měnit nebude a chalupa a zahrada mi bude určitě patřit. Kdyby náhodou závěť změnil, tak mi všechny vynaložené náklady uhradí.
2014 mi však oznámil, že jeho právník (který vypracoval a podepsal i závěť) mu doporučil, aby zahradu prodal. Tak to také 11/2014 udělali a v katastru je v tomto roce uvedeno vše na nového vlastníka.
Když jsem chtěl po něm vyplatit vynaložené náklady a řekl mu, že neměl morální právo zahradu prodat a připomněl jsem mu jeho 23 roků opakující sliby, tak mi řekl, že jeho právník mi odkazuje, že nemám na nic nárok, protože to je po 2 letech promlčeno? !
Dle mého názoru se jedná o úmyslné bezdůvodné obohacení, které má promlčitelnost 15 let?
Čím se prokazuje toto obohacení a v případě, že dlužník zemře je možné žádat o vydání obohacení (jeho peněžitou náhradu) jeho dědice?
Úmyslné bezdůvodné obohacení - promlčení (práce na cizí nemovitosti s příslibem odkázání v dědictví, majitel nemovitost prodal)
Odesláno:
Otevřeno 3868 x
1 odpověď
Host 2155
Mgr. Veronika Robotková (advokát)
Dobrý den,
máte sice pravdu, že dle NOZ se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy bezdůvodnému obohacení došlo a bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za 15 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.
Ve Vašem případě však hovoříme o bezdůvodném obohacení, u kterého vzniklo právo na vydání plnění za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. a v tomto případě se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, tj. tzv. subjektivní lhůta. Dále se uplatní tzv. objektivní lhůta, ve které se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky a u úmyslného bezdůvodného obohacení za 10 let ode dne, kdy k němu došlo. Přičemž uplynutím jedné z lhůt nárok na vydání plnění zaniká.
Dle přechodného ustanovení § 3036 NOZ se podle předchozího občanského zákoníku (z. č. 40/1964 Sb.) až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti NOZ, stejně tak i lhůty a doby pro uplatnění práv, které se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
Ve Vašem případě se bohužel ve Váš neprospěch bude aplikovat ustanovení předchozího občanského zákoníku, dle kterého se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí ve lhůtě 2 let a to i u lhůty, která začala běžet až po nabytí účinnosti NOZ, neboť právní vztah vznikl za účinnosti předchozího občanského zákoníku.
Hodláte-li své právo uplatnit u soudu, doporučuji se nejprve obrátit na advokáta, neboť se jedná o složitý spor, ve kterém byste musel prokázat všechny úkony, které jste na cizím majetku vykonal, dále je peněžně vyčíslit. Stejně tak úmysl druhé strany, který se prokazuje velice složitě. Z toho důvodu se domnívám, že by byl pro Vás takový spor nevýhodný.
Jste-li přesvědčen, že jednání druhé strany bylo od počátku s úmyslem Vám žádný majetek neodkázat, lze v krajním případě v takovém jednání spatřovat jisté znaky, které by mohly naplňovat skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Vzhledem k tomu, že po určitou dobu však existovala závěť, bylo by téměř nemožné úmysl pachatele v tomto směru prokázat.
máte sice pravdu, že dle NOZ se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy bezdůvodnému obohacení došlo a bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za 15 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.
Ve Vašem případě však hovoříme o bezdůvodném obohacení, u kterého vzniklo právo na vydání plnění za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. a v tomto případě se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, tj. tzv. subjektivní lhůta. Dále se uplatní tzv. objektivní lhůta, ve které se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky a u úmyslného bezdůvodného obohacení za 10 let ode dne, kdy k němu došlo. Přičemž uplynutím jedné z lhůt nárok na vydání plnění zaniká.
Dle přechodného ustanovení § 3036 NOZ se podle předchozího občanského zákoníku (z. č. 40/1964 Sb.) až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti NOZ, stejně tak i lhůty a doby pro uplatnění práv, které se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
Ve Vašem případě se bohužel ve Váš neprospěch bude aplikovat ustanovení předchozího občanského zákoníku, dle kterého se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí ve lhůtě 2 let a to i u lhůty, která začala běžet až po nabytí účinnosti NOZ, neboť právní vztah vznikl za účinnosti předchozího občanského zákoníku.
Hodláte-li své právo uplatnit u soudu, doporučuji se nejprve obrátit na advokáta, neboť se jedná o složitý spor, ve kterém byste musel prokázat všechny úkony, které jste na cizím majetku vykonal, dále je peněžně vyčíslit. Stejně tak úmysl druhé strany, který se prokazuje velice složitě. Z toho důvodu se domnívám, že by byl pro Vás takový spor nevýhodný.
Jste-li přesvědčen, že jednání druhé strany bylo od počátku s úmyslem Vám žádný majetek neodkázat, lze v krajním případě v takovém jednání spatřovat jisté znaky, které by mohly naplňovat skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Vzhledem k tomu, že po určitou dobu však existovala závěť, bylo by téměř nemožné úmysl pachatele v tomto směru prokázat.