Co se týče promlčecí lhůty, rozlišuje právní teorie dvě kategorie, a to objektivní promlčecí lhůtu a subjektivní promlčecí lhůtu.
Objektivní promlčecí lhůta stanoví, kdy nejpozději dojde k promlčení práva. Ve Vašem případě (tedy pokud jde o právo na odčinění újmy na zdraví) objektivní promlčecí lhůta neexistuje. Vyplývá to z § 636/2 a 3 občanského zákoníku, dle něhož platí, že:
„Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla …
Pro právo vzniklé z újmy … na zdraví se odstavce 1 a 2 nepoužijí.“
Subjektivní promlčecí lhůta stanoví, kdy dochází k promlčení práva s ohledem na okolnosti rozhodné pro počátek jejího běhu. Obecná subjektivní promlčecí lhůta činí tři roky, přičemž tato promlčecí lhůta se vztahuje rovněž na Váš případ. Konkrétně dle § 629/1 občanského zákoníku platí, že:
„Promlčecí lhůta trvá tři roky.“
Je ovšem důležité, kdy tato tříletá promlčecí lhůta začne běžet. K tomu je zapotřebí nahlédnout do § 619 a § 620/1 občanského zákoníku, dle nichž platí, že:
„Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.
Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.“
„Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.“
Stručně řečeno tedy platí, že ve Vašem případě začala tříletá promlčecí lhůta plynout ve chvíli, a/ kdy jste se dozvěděl o tom, kdo za újmu na Vašem zdraví odpovídá (resp. kdo je povinen k jejímu odčinění) a zároveň b/ kdy jste získal povědomí o újmě na svém zdraví.
V případě podmínky ad b/ výše (vědomost o vzniku újmy na zdraví) je obecně přijímán názor, že k definitivnímu získání povědomí o povaze a rozsahu újmy na zdraví dochází v okamžiku, kdy se zdravotní stav ustálí. K ustálení zdravotního stavu dochází v různých lhůtách – v řádů týdnů či měsíců, není vyloučena i delší doba – záleží na charakteru újmy na zdraví.
V okamžiku, kdy jste získal povědomí o tom, kdo je povinen Vám újmu na zdraví odčinit (pachatel) a o tom, že došlo k újmě na Vašem zdraví, resp. kdy došlo k ustálení Vašeho zdravotního stavu, začala plynout tříletá promlčecí lhůta.
V souvislosti s výše uvedeným připomínám, že promlčení práva neznamená jeho zánik, jde pouze o oslabení takového práva. I promlčené právo může být vymáháno. Pokud by ovšem škůdce vznesl námitku promlčení, soud by Vám promlčené právo nemohl přiznat (§ 610/1 občanského zákoníku).
Pokud k újmě na Vašem zdraví došlo před 1. 1. 2014 (tedy před nabytím účinnosti občanského zákoníku), byla pro běh promlčecí lhůty rozhodná ustanovení „starého“ Občanského zákoníku. Konkrétně dle jeho § 106/1 a 2 platilo, že:
„Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.
Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.“
Právní úprava dle „starého“ Občanského zákoníku tedy byla podobná té dnešní, ovšem s tím rozdílem, že subjektivní promlčecí lhůta (první z citovaných odstavců) byla pouze dvouletá.
______________________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
- zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
- zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník
