Prosím o právní radu ohledně vydržecí doby 20-ti let na Mimořádné vydržení. V roce 1977 jsme se švagrem dostali od tchána každý ideální jednu polovinu pozemku A a ideální jednu polovinu pozemku pozemku B. V roce 2013 jsme si pozemky rozdělili tak, že já vlastním výhradně pozemek A a švagr vlastní výhradně pozemek B. Do roku 2013 jsme švagr i já pozemek A i B využívali běžně k průchodům a příjezdům do svých kotelen u našeho společně postaveného dvojdomku. Takto jsme pozemky využívali bez jakýchkoliv omezení i po roce 2013, a to až do roku 2020, kdy syn švagra přehradil průchod z pozemku B na můj pozemek A. Protože ze Smlouvy z roku 2013 bohužel nemám žádný právní nárok na chůzi a příjezd z pozemku B na můj pozemek A, chci podat žalobu na Mimořádné vydržení chůze a jízdy přes pozemek B, který je od roku 2013 ve výhradním vlastnictví švagra. Můj dotaz zní, zda splňuji vydržecí dobu 20-ti let potřebnou k Mimořádnému vydržení chůze a jízdy přes pozemek B, u kterého jsem byl až do roku 2013 spoluvlastník ideální poloviny se švagrem. Předem děkuji za právní pohled.
_________________________________
Doplňující dotaz:
Prosím Vás ještě o právní posouzení. Mohou mít nějaký vliv na dobu 20 let pro Mimořádného vydržení tyto paragrafy?
§ 1257
(1) Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.
(2) Vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku.
§ 1260
(1) Služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.
======
Podle § 1257 odst. 2 občanského zákoníku vlastník pozemku může nabýt věcné břemeno k jinému svému pozemku (vydržení věcného břemene k vlastnímu pozemku ve vztahu k § 1257 odst. 2 občanského zákoníku).
Děkuji velice,
s pozdravem Jan Pech
Darování, darovací smlouva, povinnosti majitele
Lhůta mimořádného vydržení - je vydržecí doba 20 let?
- Základní údaje
- Uložil(a): Mgr. Lukáš Mohyla (právník)
- Kategorie: Darování, vlastnictví, povinnosti k vl.
- Zobrazení: 1336
Dle mého názoru nejsou ve Vašem případě podmínky pro mimořádné vydržení (a ani pro řádné vydržení) práva chůze a jizdy splněny. Je nutné si uvědomit, že základní podmínkou pro vydržení (ať již řádné či mimořádné) je fakt, že držitel (zde Vy) drží (vykonává) určité právo jako vlastní – pokud pak tento stav trvá bez přerušení po předepsanou dobu, dojde k vydržení.
Ve Vašem případě není možné započítávat do vydržecí doby období do roku 2013, jelikož v tomto období jste byl oprávněn k chůzi a jízdě přes oba předmětné pozemky, a to z důvodu jejich spoluvlastnění. Nelze tedy říci, že byste po tuto dobu vykonával právo, o němž jste se domníval, že je Vaše vlastní (jelikož Vaše vlastní skutečně bylo).
Do vydržecí doby je tak možné započítávat pouze období od roku 2013, kdy jste přestal být spoluvlastníkem pozemku B. Tento pozemek jste ovšem k chůzi a jízdě užíval pouze do roku 2020, kdy Vám v tom bylo zabráněno – nejednalo se tedy ani o dobu deseti let. Po tuto dobu jste navíc věděl, že přes pozemek B chodíte a jezdíte se souhlasem jeho výlučného vlastníka (Vašeho švagra) – dalo by se tedy rovněž pochybovat o tom, zda byla Vámi realizovaná držba takzvaně pravá (§ 993 občanského zákoníku).
Dle mého mínění tedy nelze o vydržení práva chůze a jízdy uvažovat, jelikož po většinu doby jste toto právo realizoval jako spoluvlastník pozemku B, mezi lety 2013 a 2020 pak na základě výprosy (tedy svolení Vašeho švagra).
Není-li možné se k Vaší kotelně (popř. na pozemek A) dostat jiným způsobem, než užitím pozemku B, mohl byste zvážit podání žaloby na zřízení tzv. práva nezbytné cesty. Konkrétně dle § 1029 občanského zákoníku platí, že:
„Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.
Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.“
Je ovšem nutné pamatovat na § 1032/1 písm. c) občanského zákoníku, dle něhož soud nezbytnou cestu nepovolí, žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Je tedy podstatné, zda je Vaše kotelna (případně pozemek A) přístupná i odjinud.
Rozhodnete-li se řešit věc soudní cestou, doporučuji Vám využít služeb advokáta:
(a to advokáta zabývajícího se oblastí občanského práva). S advokátovou pomocí můžete zaslat svému švagrovi předžalobní výzvu, v níž budete tvrdit, že jste získal právo chůze a jízdy přes pozemek B z důvodu vydržení (tuto argumentaci můžete alespoň vyzkoušet, přestože je dle mého názoru lichá). Dále můžete v předžalobní výzvě navrhnout smluvní zřízení služebnosti chůze a jízdy (resp. služebnosti stezky a cesty), a to s upozorněním, že v případě švagrovy neochoty se dohodnout budete kontaktovat soud s návrhem na zřízení práva nezbytné cesty (případně zahájíte vyvlastňovací řízení – jak uvádím níže).
Jako poslední varianta přichází v úvahu zahájení vyvlastňovacího řízení (tedy nucené zřízení služebnosti – práva chůze a jízdy), a to dle § 170/2 stavebního zákona. Dle tohoto ustanovení platí, že:
„Právo k pozemku … lze … omezit též k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup k pozemku nebo stavbě …“
______________________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
- zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
- zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
__________________________
ODPOVĚĎ NA PODDOTAZ:
Formulace Vámi citovaného § 1257/2 občanského zákoníku:
„Vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku.“
dává tušit, že takový vznik služebnosti musí být výsledkem aktivního jednání vlastníka (což vyplývá ze slov „může zatížit“). Na základě tohoto ustanovení tedy nelze dovozovat, že by vlastník (resp. ve Vašem případě spoluvlastník) mohl vydržet služebnost tak, že by se do vydržecí doby započítávalo i období, kdy daný pozemek vlastnil (spoluvlastnil).
Z § 1257/2 občanského zákoníku toliko vyplývá, že vlastník může prostřednictvím jednostranného prohlášení (které se bude nejvíce podobat smlouvě) zřídit služebnost k vlastnímu pozemku, a to ve prospěch jiného svého pozemku. Takové jednostranné prohlášení musí být vloženo do katastru nemovitostí (stejně jako smlouva o zřízení služebnosti).
Pokud by se do vydržecí doby měla započítávat i doba, kdy vlastník předmětný pozemek vlastnil, mohlo by se snadno dospět k tomuto absurdnímu závěru: Vlastník vlastní pozemek například třicet let. Následně prodá tento pozemek kupujícímu. Po zápisu této změny do katastru nemovitostí se bude původní vlastník domáhat po kupujícím služebnosti chůze a jízdy, a to s odkazem na fakt, že tato práva vydržel (jelikož po svém pozemku třicet let chodil a jezdil).
______________________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
- zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
