Zákaz zveřejnění rozhovoru - § 12/1 Občanského zákoníku
- Uložil(a): Monika Vybíralová, DiS. (správa textů)
- Kategorie: Autorské právo, poplatky za TV a rozhlas
- Zveřejněno: 18. srpen 2013
Babička je z Vysokého nad Jizerou, je pamětnicí poválečného období v tomto městě. V 1990 s ní byl natočen rozhovor pro rozhlas. S jeho vysíláním souhlasila. Nyní se dověděla, že rozhovor má vyjít knižně. K tomu ale souhlas nedala a nepřeje si uvedení svého jména. Má autorka rozhovoru právo nyní rozhovor bez autorizace vydat?
Čeho se může babička v případě vydání knihy domáhat? A na kom? Na nakladateli anebo na autorce knihy? Kdo je v takovém případě odpovědný za obsah knihy a hradil by případné odškodnění? Děkuji, Svatava
ODPOVĚĎ:
Dle § 11 Občanského zákoníku má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, t.j. mimo jiné i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Je nepochybné, že jakkoli technicky zachycená výpověď Vaší babičky může být považována za její osobní projev, se kterým může být disponováno (navíc pak s uvedením jména Vaší babičky) pouze s jejím souhlasem.
Toto pravidlo je pak výslovně zakotveno v § 12/1 Občanského zákoníku, dle něhož mohou být zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. V této souvislosti je pak vhodné připomenout výjimku dle § 12/3 Občanského zákoníku (tzv. zákonnou licenci), která však směřuje pouze k použití zvukových záznamů pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství, kteréžto podmínky však jistě knižní vydání rozhlasových rozhovorů nesplňuje.
Došlo-li by k uveřejnění přepisu zvukové nahrávky rozhovoru Vaší babičky s uvedením jejího jména vydáním předmětné knihy, byla by Vaše babička oprávněna dle § 13/1 Občanského zákoníku po autorovi knihy požadovat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění (tzn. aby se jí autor knihy za své počínání písemně či ústně omluvil), není vyloučeno, aby byla tato satisfakce i peněžní (§ 13/2 a 3 Občanského zákoníku).