Prodej pásu 1 metru pozemku za účelem vyhnutí se námitek souseda na stavebním úřadě

Tímto by se údajně tyto problémy vyřešily, jelikož by přestal být mým sousedem a nemohl by již zasahovat do stavebního řízení (např. podávat námitky a připomínky a záměrně mi tím prodlužovat kolaudaci domu). Přestane mít právo zasahovat i do již probíhajících řízení? Pokud je opravdu možné využít tento způsob, jaká musí být minimální šíře prodaného pozemku a mohu tento pozemek prodat nebo darovat někomu z blízké rodiny (otec, sestra)? Děkuji, Kamila

ODPOVĚĎ:
Váš známý pravdu rozhodně nemá; ani v případě prodeje části Vašeho pozemku třetí osobě nepřestane být Váš soused účastníkem probíhajících či nově zahajovaných správních řízení podle stavebního zákona.

Dle § 85/2 písm. b) stavebního zákona jsou účastníky územního řízení ty osoby, jejichž vlastnické právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, tzn. že stavební zákon v tomto ustanovení nehovoří pouze o vlastnících těch pozemků či staveb, které mají s Vaším pozemkem společnou hranici, nýbrž o všech osobách, jejichž vlastnická práva by mohla být v souvislosti s Vaším stavebním záměrem přímo dotčena (tato skupina pak může samozřejmě zahrnovat podstatně širší okruh osob). Obdobným způsobem jsou pak v § 109 písm. e) stavebního zákona vymezeni účastníci stavebního řízení, kterými jsou vlastníci sousedních pozemků nebo staveb na nich, mohou-li být jejich vlastnická práva prováděním stavby přímo dotčena.

Účastníkem územního či stavebního řízení je tedy každá osoba, jejíž vlastnická práva mohou být dotčena např. z důvodů velikosti stavebního pozemku, umístění stavby na takovém pozemku, odstupovým vzdálenostem, rozměrům stavby, účelu jejího užívání atd.

Názor Vašeho známého pravděpodobně vychází ze znění § 139 písm. c) starého stavebního zákona (zák. č. 50/1976 Sb.), který skutečně za sousední pozemky označoval pouze ty pozemky, které měly s pozemkem stavebníka společnou hranici. Toto ustanovení pak bylo často obcházeno právě prodejem či darováním úzkých pásů stavebníkova pozemku při jeho hranicích, čímž byli skuteční sousedé z územního řízení vyřazeni. Z tohoto důvodu byl § 139 písm. c) starého stavebního zákona nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 19/99, jako protiústavní zrušen. Neboť je pak určení vlastníků sousedních pozemků (resp. Staveb na nich) za účastníky územního a stavebního řízení ve starém i současně platném stavebním zákoně prakticky totožné, jsou závěry Ústavního soudu použitelné i dnes.

Na závěr své odpovědi pouze odcituji část odůvodnění shora zmíněného nálezu Ústavního soudu:
„Napadené ustanovení § 139 písm. c) stavebního zákona tím, že vymezuje pojem "soused" přímo v zákoně, bere tak správnímu orgánu možnost, aby jako s účastníkem řízení zacházel též s osobou, která očividně může být rozhodnutím vydávaným ve stavebním řízení dotčena ve svých právech, a to i v právech ústavně chráněných jako je právo na pokojné užívání majetku, případně právo vlastnické. To, že je možno takovou osobu přizvat k řízení (nikoliv však jako účastníka) podle ustanovení § 59 odst. 3 stavebního zákona, je nedostatečné, neboť s ohledem na dikci § 250 odst. 2 o. s. ř. , vyřazuje napadené ustanovení takovou osobu z práva obrátit se na nezávislý soud. V tomto smyslu tedy je napadené ustanovení zcela evidentně v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny, neboť z práva na přístup k soudu a soudní ochranu vylučuje toho, kdo nejen tvrdí, že může být správním rozhodnutím dotčen ve svých právech, ale kde takové dotčení může být zcela zřejmé. “