Předběžné opatření na omezení způsobilosti k právním úkonům - komu se podává, kam, kdo rozhoduje

2. Kdo a v jakých obvyklých lhůtách rozhoduje? Jak rychlé bývá nabytí účinnosti tohoto předběžného opatření a s jakou celkovou časovou prodlevou je třeba cca počítat od data podání až po nabytí účinnosti opatření?
4. S jakými poplatky a v jaké výši je třeba počítat? Děkuji za jednotlivé odpovědi s informacemi,
Karel

ODPOVĚĎ:
Dobrý den,
k problematice vizte náš článek na stránce:
http://www.bezplatnapravniporadna.cz/online-zdarma/svepravnost/
Sděluji, že návrh na omezení svéprávnosti se podává u okresního (městského, obvodního) soudu, v jehož obvodu je trvalé bydliště osoby, o jejíž svéprávnosti se rozhoduje. Pokud je tato osoba bez svého souhlasu umístěna ve zdravotním ústavu nebo v zařízení sociálních služeb, je příslušný soud, v jehož obvodu je tento ústav. Aktivně legitimován k podání návrhu je každý, kdo má právní osobnost (fyzická osoba, právnická osoba – zdravotnický ústav). Z obsahu návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových i právních důvodů považuje navrhovatel návrh za důvodný a dále proč dle něj nepostačuje užití mírnějších a méně omezujících opatření. Soud může navrhovateli uložit, aby v přiměřené lhůtě předložil lékařskou zprávu o duševním stavu osoby, o jejíž svéprávnost se jedná, není-li zpráva předložena, soud řízení zastaví. Z toho důvodu je vhodné lékařskou zprávu přikládat již v návrhu.
Za návrh na omezení svéprávnosti se neplatí soudní poplatek (§ 11 odst. 1 písm. f) zákon o soudních poplatcích).
Současná právní úprava občanského zákoníku připouští na rozdíl od úpravy předchozího občanského zákoníku pouze omezení svéprávnosti a to pouze dočasně. Soud může omezit svéprávnost člověka nejdéle na dobu 3 let a poté musí být zahájeno řízení o prodloužení doby omezení, jinak člověk nabude zcela plné svéprávnosti. K omezení svéprávnosti se přistupuje pouze tehdy, kdy nelze použít jiný z mírnějších a méně omezujících opatření (např. nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti, jmenování opatrovníka). Soud vždy musí posoudit vzhledem k zájmům posuzovaného, zda nepostačí uložit některé z mírnějších a méně omezujících opatření, o kterém může v průběhu řízení i bez návrhu rozhodnout.
Podmínky, za kterých může soud rozhodnout o omezení svéprávnosti:
- ve svéprávnosti lze omezit pouze osobu zletilou nebo plně svéprávného nezletilého člověka (přiznání svéprávnosti, uzavření manželství),
- musí jít o osobu trpící duševní poruchou, která není jen přechodná a která způsobuje neschopnost právního jednání,
- soud musí danou osobu zhlédnout – nelze omezit svéprávnost pouze na základě spisového materiálu, znaleckého posudku,
- omezení musí být v zájmu osoby a musí jí být ku prospěchu,
- osobě hrozí jinak závažná újma, pokud zůstane svéprávná,
- zásada proporcionality – nemůže být použito některého z mírnějších a méně omezujících opatření
Rozsah omezení
Soud může omezit svéprávnost jedince pro duševní poruchu, která není jen přechodná, tzn. , nejde jen o náhlé zdravotní komplikace. Na druhé straně i krátkodobé trvání duševní poruchy vyvolané například užíváním drog, alkoholu, stresem či přepracováním, může vyvolat u jedince stav, u kterého hrozí ohrožení jeho zájmu či způsobení závažné újmy. Tedy v krajním případě lze omezit svéprávnost i u člověka trpící poruchou, která nemusí být vždy trvalá a neléčitelná.
Typickými příklady duševních poruch, pro které v praxi bývá omezena svéprávnost člověka, tedy jeho způsobilost právně jednat je např. (schizofrenie, progresivní paralýza nebo chronická stadia závislosti na omamných látkách s pokročilou deprivací osobnosti apod.)
Jsou-li všechny výše uvedené podmínky naplněny, tedy je v zájmu dané osoby omezit její svéprávnost, je nutné rozhodnout, v jakém rozsahu má být svéprávnost omezena. Nelze omezit svéprávnost člověka ve větším rozsahu, než odpovídá jeho duševnímu stavu a jeho skutečným možnostem.
Pro stanovení rozsahu omezení lze použít negativní nebo pozitivní výčet. U negativního výčtu jsou ve výroku rozhodnutí uvedena právní jednání, která daná osoba nemůže samostatně činit s tím, že k ostatním nevymezeným právním jednáním je plně svéprávná. Svéprávnost člověka nelze omezit v právním jednání týkajícího se každodenních běžných záležitostí života (např. koupě potravin, oblečení, koupě jízdenky, určení místa bydliště atd.).
Omezení svéprávnosti se může týkat uzavírání smluv o finančních produktech, nakládání s finančními prostředky a majetkem jehož hodnota přesahuje stanovenou částku, možnosti vyjádření souhlasu s poskytováním a nakládáním s osobními údaji, schopnosti uzavírat dědickou smlouvu či sepsat závěť, předběžné prohlášení, procesní způsobilosti před správními úřady a soudy, jednání s institucemi soukromého a veřejného práva (banky, pošta, finanční úřad, úřad práce) a dalších jednání.
Je-li třeba po zahájení řízení prozatimně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci. Předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy (§ 74 a § 76 Občanského soudního řádu).
Návrh na nařízení předběžného opatření musí obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků, popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá. Dále musí být z návrhu patrno, kterému soudu je určen, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsán a datován. Podání v listinné podobě je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba. Podání v jiných formách se činí pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické podobě (§ 42 a § 75 Občanského soudního řádu).
O návrhu na předběžné opatření rozhodne předseda senátu bezodkladně. Není-li tu nebezpečí z prodlení, může předseda senátu rozhodnout o návrhu na předběžné opatření až do uplynutí 7 dnů poté, co byl podán. O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu bez slyšení účastníků. Vyžadují-li to okolnosti případu nebo je-li tu nebezpečí z prodlení, předseda senátu usnesení o předběžném opatření, o němž rozhodl bezodkladně, ihned vyhlásí účastníku, kterému ukládá povinnost, popřípadě též někomu jinému než účastníku řízení, byla-li mu předběžným opatřením uložena povinnost; ukazuje-li se to potřebné, přistoupí k vyhlášení usnesení na místě samém (§75c a § 76c Občanského soudního řádu).
Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je třeba účastníkům, popřípadě jejich zástupcům a těm, kterým byla předběžným opatřením uložena povinnost, odeslat ve lhůtě 3 dnů ode dne vyhlášení usnesení nebo, nebylo-li vyhlášeno, ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho vydání. Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitostí, je třeba odeslat také příslušnému katastrálnímu úřadu. Usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je vykonatelné vyhlášením. Nedošlo-li k vyhlášení, je vykonatelné, jakmile bylo doručeno tomu, komu ukládá povinnost.