Počet stránek ve webu: 35.880

Pomohla Vám poradna? Pomozte poradně darem uhradit služby jejích právníků.
Číslo bankovního účtu: 258752592 / 0300 . Děkujeme! Financování poradny - info.

Vzor závěti zdarma k nahlédnutí zde.

 


 

Aktualizace textu podle nového občanského zákoníku: 15.11.2014 Mgr. Petra Lukášová

Co vás zajímá?

 


 

Nový občanský zákoník

Nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb. , je na našem území účinný od 1.1.2014. Dědické právo je upraveno v části třetí – absolutní majetková práva, hlava III v §§ 1475 – 1720. „Starý“ občanský zákoník platil na našem území od r. 1964 do r. 2013. Dědické právo zde bylo upraveno pouze v §§ 460 – 487. Zákonná úprava dědického práva se tedy od nového roku velmi rozšířila.
V NOZ je značně posílena vůle zůstavitele. Dědické tituly (závěť a zákon) se rozšířily ještě o dědickou smlouvu. Zůstavitel může také připojit k závěti různé podmínky a příkazy, které musí dědic splnit, aby mu dědictví připadlo. Zůstavitel rovněž může přenechat osobě z pozůstalosti jedinou věc nebo soubor věcí (odkaz), přičemž tato osoba se nestane dědicem (a nenese tak odpovědnost za případné dluhy zůstavitele). Také se rozšířily zákonné skupiny dědiců ze stávajících 4 na 6 – nově mohou dědit např. i sestřenice a bratranci zůstavitele. Novinek v NOZ je daleko víc, snažila jsem se je shrnout v následujícím textu.      

 

Dědické právo, dědictví a pozůstalost

Dědické právo je právo dědice na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.  

Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, tj. všechna aktiva i pasiva zůstavitele.
Pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.
To znamená, že veškerý majetek zůstavitele vcelku tvoří pozůstalost. Dědici zůstavitele náleží jeho dědické právo, tj. právo na celou pozůstalost (je-li jediným dědicem zůstavitele) nebo právo na poměrný díl z pozůstalosti (je-li dědiců více). To, co dědic z pozůstalosti nabude je (tzn. celá pozůstalost nebo jeho část) ve vztahu k němu dědictvím.

 

Kdy dochází k dědění a od kdy je dědic majitelem dědictví

Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Zemře-li někdo před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí po něm.
Jakmile dojde k úmrtí člověka, soud zahájí řízení o pozůstalosti. Z matriky soud dostane úmrtní list zůstavitele a pověří notáře podle rozvrhu práce k projednání pozůstalosti. Notář jako soudní komisař z úmrtního listu zpravidla vyčte pouze toho, kdo se postaral o pohřeb. Toho si předvolá k předběžnému šetření, kde se ho ptá na příbuzné a majetek zůstavitele.
Až řízení skončí, bude v rozhodnutí určeno, kdo nabyl jaký majetek - tento majetek nabude ke dni úmrtí zůstavitele (takže ačkoliv je den smrti odlišný ode dne právní moci rozhodnutí o nabytí dědictví, vlastnické právo dědice bude datováno ke dni smrti).
Nabytí dědictví potvrzuje soud (tj. notář jako soudní komisař).

 

Dědická smlouva

Dědická smlouva je nově nejsilnějším nabývacím titulem, má přednost před zákonem i před závětí.
Jak již plyne z názvu, jedná se o smlouvu. Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. Dědická smlouva vyžaduje formu veřejné listiny, tj. formu notářského zápisu, jinak je neplatná. Dědickou smlouvu mohou strany uzavřít a závazek z ní změnit jen osobním jednáním.
Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit zvlášť. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí.
Dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal za svého života podle libosti. Není-li ujednáno něco jiného, nemůže strana povolaná za dědice převést své právo na jinou osobu. Pořídí-li však zůstavitel pro případ smrti (tzn. sepíše např. závěť a někomu jinému v ní odkáže věci, o kterých uzavřel dědickou smlouvu s jinou osobou) nebo uzavře-li darovací smlouvu tak, že to s dědickou smlouvou není slučitelné (daruje např. dům, který dědickou smlouvou zanechal jiné osobě), může se smluvní dědic dovolat (u soudu) neúčinnosti těchto právních jednání.

 

Dědická smlouva uzavřená mezi manželi

Manželé mohou uzavřít dědickou smlouvu, podle níž jedna strana povolává druhou za dědice nebo za odkazovníka a druhá strana toto povolání přijímá, anebo se takto za dědice nebo za odkazovníky povolávají navzájem. Takovou smlouvu mohou pro případ vzniku manželství uzavřít i snoubenci, ale smlouva se stane účinnou až vznikem manželství.
Rozvodem manželství se neruší práva a povinnosti z dědické smlouvy.

 

Závěť

Nejjasnější formulací, jak odkázat veškerý svůj majetek, je:
„Za dědice veškerého svého majetku, který v době úmrtí budu vlastnit, povolávám svého … XY. “
Tato závěť by se vztahovala i na veškerý nově objevený majetek, na který se přijde např. i po 20 letech od původního řízení o pozůstalosti.

Závěť lze zřídit třemi způsoby, a to:

  1. v písemné formě beze svědků – pořizovatel závěti napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše (podpis nemusí být úředně ověřený)
  2. v písemné formě, přičemž pořizovatel závěti ji nenapsal vlastní rukou (byla napsána např. na stroji, na počítači, atd.). Tuto závěť musí pořizovatel závěti vlastní rukou podepsat (podpis nemusí být ověřený) a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Tito dva svědci musí závěť rovněž podepsat a musí být v závěti identifikovatelní. Svědkem nemůže být nikdo, kdo je povolán v závěti k dědění ani jeho osoba blízká, také to nemůže být osoba blízká pořizovatele závěti. Nejvhodnější svědci jsou např. přátelé či sousedi.
  3. ve formě veřejné listiny, tj. ve formě notářského zápisu. Závěť ve formě notářského zápisu stojí cca 2200 Kč včetně DPH.

 

Závěť se zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti. Pořízením pozdější závěti se dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát.
Zůstavitel může uvést v závěti podmínku, doložení času nebo příkaz (§ 1551 a násl. o. z.). Směřuje-li vedlejší doložka jen k zřejmému obtěžování dědice nebo odkazovníka ze zjevné zůstavitelovy svévole, nepřihlíží se k ní. Nepřihlíží se ani k vedlejší doložce, která zjevně odporuje veřejnému pořádku nebo je nesrozumitelná.      
Nepřihlíží se k vedlejší doložce, kterou zůstavitel ukládá dědici nebo odkazovníku, aby uzavřel či neuzavřel manželství, popřípadě aby v manželství setrval, anebo aby manželství zrušil. Zůstavitel však může zřídit někomu právo na dobu, než uzavře manželství.
Součástí závěti může být rovněž listina o vydědění. Závěť včetně listiny o vydědění ve formě notářského zápisu stojí stejně jako závěť samotná, tj. 2200 Kč včetně DPH.  

Je-li zůstavitel nevidomý, projeví poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být nahlas přečtena svědkem, který závěť nepsal. Zůstavitel před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli.
Je-li zůstavitel osobou se smyslovým postižením a nemůže-li číst nebo psát, projeví poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, jejíž obsah musí být tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, který si zůstavitel zvolí (např. znaková řeč), svědkem, který závěť nepsal; všichni svědci musí ovládat způsob dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen. Zůstavitel zvoleným způsobem dorozumívání před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli.
V závěti pořízené osobou se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát, musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, také kdo závěť napsal, kdo ji přečetl nebo tlumočil a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Byl-li obsah tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, uvede se to v listině včetně údaje, jaký způsob dorozumívání zůstavitel zvolil.

I nesvéprávní, tj. nezletilí nebo osoby omezené ve svéprávnosti, mohou pořizovat závěť či jinou listinu pro případ smrti.
Nezletilí starší 15 let a mladší 18 let mohou pořizovat o svém majetku pro případ smrti bez souhlasu zákonného zástupce formou veřejné listiny (tj. formou notářského zápisu). Osoby omezené ve svéprávnosti mohou pořizovat také pouze formou notářského zápisu.
Osoba, která byla omezená ve svéprávnosti pro chorobnou závislost na požívání alkoholu, užívání psychotropních látek nebo podobných přípravků či jedů nebo chorobnou závislost na hráčské vášni představující závažnou duševní poruchu, může pořizovat závěť či jinou listinu pro případ smrti v jakékoli předepsané formě, nejvýše však o polovině pozůstalosti.
Druhá polovina pozůstalosti připadne zákonným dědicům. Pokud by zůstavitel neměl dědice ze zákona a pozůstalost by tak měla připadnout státu, může zůstavitel omezený ve svéprávnost z výše uvedených důvodu sepsat závěť či jinou listinu o celém svém majetku.  

Datum pořízení závěti v NOZ již není podmínkou platnosti závěti. Doporučuji však datum v závěti přesto uvádět, a to proto, že v některých případech by bez tohoto data mohla být závěť neplatná.
To by se mohlo stát ve dvou situacích. A to tehdy, kdyby zůstavitel pořídil více závětí, které si odporují, a kvůli neuvedení data pořízení by nebylo jasné, která závěť je starší a která novější, tedy platná. Druhý případ je, kdy právní účinky závěti závisí na určení doby jejího pořízení. Například kdyby některý ze zákonných dědiců zpochybnil způsobilost pořizovatele závěti sepsat poslední vůli, třeba s argumentem, že v té době trpěl duševní chorobou. Nebylo by tedy jasné, zda zůstavitel byl v době sepsání závěti způsobilý k tomuto úkonu, nebo již nebyl.

 

Privilegovaná závěť

Nově lze pořídit také závěť s úlevami, tzv. privilegovanou závěť. Ta se pořizuje ústně, v zákonem vymezených situacích a má omezenou platnost.
Ústně ji může pořídit jen ten, kdo je pro nenadálou událost v patrném a bezprostředním ohrožení života, dále ten, kdo se nachází v místě, kde je běžný společenský styk ochromen následkem mimořádné události a nelze-li po něm rozumně požadovat, aby pořídil v jiné formě (např. živelné pohromy – povodně, zemětřesení, požáry, atd.). Taková osoba má právo pořídit závěť ústně před třemi současně přítomnými svědky. Tito svědci poté sepíší záznam o této poslední vůli nebo si je pak notář jako soudní komisař předvolá k výslechu. Taková závěť je platná pouze dva týdny ode dne pořízení, zůstane-li pořizovatel závěti naživu.
Je-li důvodná obava, že by zůstavitel zemřel dříve, než by mohl pořídit závěť ve formě veřejné listiny, může zaznamenat jeho poslední vůli starosta obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá, za přítomnosti dvou svědků. Za týchž podmínek může zaznamenat zůstavitelovu poslední vůli i ten, kdo je oprávněn vykonávat pravomoci starosty. Taková závěť platí tři měsíce.
Má-li pro to zůstavitel vážný důvod (např. zdravotní), může na palubě námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo letadla zapsaného v leteckém rejstříku v České republice zaznamenat zůstavitelovu poslední vůli za přítomnosti dvou svědků velitel námořního plavidla nebo letadla, popřípadě jeho zástupce, pokud mu v tom nebrání péče o bezpečnost plavby nebo letu. Platnost této závěti je rovněž tři měsíce.
Velitel plavidla to zaznamená v lodním deníku a závěť bez zbytečného odkladu předá zastupitelskému úřadu České republiky, popřípadě orgánu veřejné moci, u něhož je námořní plavidlo zapsáno v námořním rejstříku. Velitel letadla to zaznamená v palubním deníku a závěť předá bez zbytečného odkladu zastupitelskému úřadu České republiky, popřípadě orgánu veřejné moci, u něhož je letadlo zapsáno v leteckém rejstříku.
Při účasti v ozbrojeném konfliktu a vojenských operacích může zaznamenat poslední vůli vojáka nebo jiné osoby náležející k ozbrojeným silám velitel vojenské jednotky České republiky, nebo jiný voják v hodnosti důstojníka nebo vyšší, za přítomnosti dvou svědků. Závěť velitel bez zbytečného odkladu předá veliteli nadřízeného velitelství, odkud se bez zbytečného odkladu předá Ministerstvu obrany České republiky. Platnost závěti je také tři měsíce.
Také svědci privilegované závěti mají úlevy. Při pořizování závěti s úlevami mohou být svědky i osoby, které dosáhly patnáctého roku věku, a osoby, které byly ve svéprávnosti omezeny, pokud jsou způsobilé věrohodně popsat skutečnosti významné pro platnost závěti. Závěť nebude neplatná, když ji zůstavitel nebo svědek nepodepsal proto, že nemohl psát, nebo pro jinou závažnou překážku, je-li to v listině výslovně uvedeno.

 

Uschování závěti proti ztrátě a likvidaci - centrální registr závětí ČR

Závěť a jiné listiny pro případ smrti si můžete nechat zaevidovat do Evidence právních jednání pro případ smrti, abyste měli jistotu, že se po Vaší smrti neztratí.  

Evidenci právních jednání pro případ smrti vede Notářská komora ČR a evidují se v ní listiny pro případ smrti sepsané ve formě notářského zápisu a také ty, které byly přijaty do notářské úschovy. Notář si vždy na začátku řízení o pozůstalosti z úřední povinnosti udělá výpis z této evidence, takže je tu jistota, že se závěť či jiná listina pro případ smrti vždy najde.
Za přijetí závěti do úschovy notáře si notář (dle notářského tarifu) účtuje částku 800 Kč a za zápis do Evidence právních jednání pro případ smrti 100 Kč.

 

Dovětek

Je jedním z pořízením pro případ smrti (dalšími jsou závěť a dědická smlouva). Aby byl dovětek platný, musím být pořízen některým ze způsobů, jakým se pořizuje závěť. Dovětek může být vytvořen jako samostatný nebo může být spjat se závětí.
Dovětkem nelze povolat nikoho za dědice, tzn. že v něm není určeno, kdo po zůstaviteli bude dědit.
Dovětkem může zůstavitel jen nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz. Může to být např. příkaz někomu, kde a jak má být zůstavitel pohřben, atd.

 

Vydědění

Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který:

  • mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
  • zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
  • byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo
  • vede trvale nezřízený život.

Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl.
Podle NOZ není nadále nutné, aby v listině o vydědění byl uveden přesný důvod vydědění, a navíc důvod k vydědění nemusí existovat již v době prohlášení o vydědění. Dle § 1648 NOZ však platí, že nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění.

 

Dědická nezpůsobilost

Z dědického práva je vyloučen ten, kdo

  • se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo
  • se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo
  • jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil,

ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

 

Nepominutelný dědic

Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.

Nepominutelný znamená, že je v závěti zůstavitel nemůže opomenout a když už to tak udělá, tak se nepominutelný dědic může tomuto bránit. Tj. sepíše-li zůstavitel závěť, kde všechen svůj majetek přenechává své manželce a přitom má třeba 2 děti, tak tyto děti pak mohou namítnout neplatnost závěti z toho důvodu, že je zůstavitel v závěti opomenul. Mohou proto požadovat povinný díl z pozůstalosti, který jim náleží.


Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.
Příklad: Zůstavitel měl manželku, jedno zletilé a jedno nezletilé dítě. Napíše závěť, ve které všechno odkáže např. své sestře. Nepominutelnými dědici jsou pouze děti. Pokud by nebyla závěť, nastalo by dědění ze zákona a v našem případě by měl každý dědic, tj. manželka a každé dítě nárok na 1/3 pozůstalosti (tj. na svůj zákonný dědický podíl). Závěť však zanechal, proto si může zletilé a nezletilé dítě nárokovat akorát svůj povinný díl jakožto nepominutelný dědic. Náš nezletilý by měl nárok na 3/4 z 1/3, tj. na 3/12 (= 1/4) pozůstalosti a zletilý by měl nárok na 1/4 z 1/3, tj. na 1/12 pozůstalosti. Zbytek by zůstal sestře zůstavitele, která by dědila na základě závěti a manželka by nedostala nic.

Dopustil-li se ten, kdo byl opominut nikoli omylem, něčeho, co naplňuje zákonný důvod vydědění, hledí se na toto opominutí jako na vydědění učiněné mlčky a po právu. To znamená, že pokud měl zůstavitel např. 2 děti a v závěti odkáže vše jen jednomu a o druhém se v závěti schválně vůbec nezmíní, bude toto dítě vyděděné mlčky, pokud např. bylo odsouzeno pro trestný čin.
Nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. To znamená, že pokud je v pozůstalosti např. rodinný dům, nemá tento nepominutelný dědic právo např. na id. 1/3 domu, ale má právo na výplatu hodnoty této id. 1/3 domu.

 

Náhradnictví

Zůstavitel může povolat svému dědici náhradníka pro případ, že dědic dědictví nenabude (např. dědic dědictví odmítl, zemřel dříve, atd.). Také náhradníkům může povolat postupně další náhradníky.

 

Svěřenské nástupnictví

Zůstavitel může nařídit, že dědictví má přejít po smrti dědice nebo v určitých jiných případech na svěřenského nástupce jako následného dědice. Za zřízení svěřenského nástupnictví se považuje:

  • povolá-li zůstavitel svému dědici dědice,
  • zakáže-li dědici, aby o zanechaném jmění pořizoval,
  • povolá-li za dědice někoho, kdo v době smrti zůstavitele ještě není (např. nenarozený vnuk), anebo
  • povolá-li dědice s podmínkou nebo na určitou dobu,

 

Zákonná dědická posloupnost

Dědění ze zákona nastává, nesepsal-li zůstavitel závěť ani jiné pořízení pro případ smrti nebo pořízením pro případ smrti zůstavitel neodkázal veškerý svůj majetek.
Dědění ze zákona je nově rozšířeno o další dvě dědické skupiny.


První třída dědiců
V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.
V této skupině nemůže dědit manžel sám. Sám může dědit až v druhé dědické skupině.
POKUD POTOMEK ZŮSTAVITELE ODMÍTNE DĚDICTVÍ, DĚDÍ PO NĚM JEHO POTOMCI (např. syn babičky odmítně dědictví, dědí vnuci) JAKO BY BYLI V PRVNÍ DĚDICKÉ SKUPINĚ - (§ 1635 odst. 2 o. z.).  

Druhá třída dědiců
Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele („spolužijící osoba“).

Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.
V této skupině nemůže sama dědit „spolužijící osoba“, ta může sama dědit až ve třetí skupině.

Třetí třída dědiců
Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti (tj. neteře a synovci zůstavitele).

Čtvrtá třída dědiců
Nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele.

Pátá třída dědiců
Nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá.
Nedědí-li jednotlivý člen dvojice, připadne uvolněná osmina druhému členu. Nedědí-li dvojice, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Nedědí-li ani jedna dvojice téže strany, připadá dědictví dvojicím druhé strany ve stejném poměru, v jakém se dělí o polovinu dědictví, která jim připadá přímo.

Šestá třída dědiců
Nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele (tj. praneteře a prasynovci zůstavitele) a děti prarodičů zůstavitele (tj. tety a strýcové zůstavitele), každý stejným dílem. Nedědí-li některé z dětí prarodičů (teta či strýc) zůstavitele, dědí jeho děti (bratranci a sestřenice zůstavitele).

 

Započtení na dědický podíl

Započtení na dědický podíl při dědění jak ze zákona, tak ze závěti, se provede jen v případě, že zůstavitel započtení přikázal ve stejné formě, v jaké se dá pořídit závěť (tzn. vlastnoručně to sepíše a podepíše beze svědků nebo to sepíše ve formě notářské zápisu, atd. viz výše).
Soudní komisař však může provést započtení na dědický podíl, i když to zůstavitel sám nepřikázal, pokud by bez tohoto započtení byl výrazně znevýhodněn nepominutelný dědic (tj. potomek zůstavitele). Při započtení se však nepřihlíží k obvyklým darováním – tj. musí se zjistit, jaké dary a v jaké hodnotě byly obvyklé pro zůstavitele (např. u osoby s průměrným příjmem je obvyklé, že dítěti daruje nový mobil za např. 5 000 Kč, ale už není obvyklé, že mu daruje auto v hodnotě 500 000 Kč, naopak u milionáře je obvyklé, že svému dítěti daruje automobil v hodnotě 500 000 Kč).

Příklad: Zůstavitel Robert měl dceru Michaelu a syna Luďka. Za svého života daroval Michaele dům v hodnotě 1 milionu Kč a synovi Luďkovi auto za 300.000 Kč. Jeho jediným majetkem  v době smrti byl bankovní účet, na němž bylo uloženo 3.500.000 Kč. V závěti přikázal rozdělit tuto částku na účtu mezi svoje děti tak, aby se dary, které dostaly od otce za jeho života, započítaly do dědictví, které po něm dostanou. Kolik, které dítě dostane, se vypočítá následovně: Celková hodnota dědictví – tj. částka na bankovním účtu + hodnota darů (dům a auto) je 4.800.000 Kč (3.500.000 + 1.000.000 + 300.000 = 4.800.000). Celé dědictví má být rozděleno mezi potomky rovným dílem, tzn. že každý by měl dostat 2.400.000 Kč. Z tohoto dílu se každému dítěti odečte to, co již obdržel. Takže částka na bankovním účtu bude rozdělena tak, že Michaela zdědí 1.400.000 a Luděk zdědí 2.100.000 Kč.

 

Započtení na povinný díl

Pokud jde o započtení na povinný díl, nepominutelnému dědici se započte vše, co z pozůstalosti skutečně nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením.
Na povinný díl se započte i to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí (zůstavitel může přikázat i delší dobu, než jsou tři roky). Při započtení se však nepřihlíží k obvyklým darováním.
Na povinný díl potomka se započte i to, co mu zůstavitel dal za svého života v souvislosti se založením samostatné domácnosti, se založením manželského či obdobného soužití nebo s nástupem povolání či se započetím podnikání.

 

Odúmrť

Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadá dědictví státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic.

 

Odkaz v dědictví

Odkazem se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva.
Odkazovník není dědicem. Odkazovník nabývá právo na odkaz pro sebe a pro své nástupce smrtí zůstavitele. Odkázanou věc nabývá odkazovník způsobem, jakým se nabývá vlastnické právo (tzn. že není dědicem, ale věřitelem).
Odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu.
Každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená. Zatíží-li zůstavitel dědice více, má dědic právo na poměrné zkrácení odkazu.
Má se za to, že odkaz byl odvolán, jestliže zůstavitel odkázanou věc zničí, nebo ji zcizí a znovu nenabude, odkázanou věc změní takovým způsobem, že to je již věc jiná, nebo odkázanou pohledávku vymůže a vybere.

 

Odmítnutí dědictví

Vyrozumění o dědickém právu se nově činí usnesením. Dědic má od vyrozumění stále lhůtu 1 měsíce, aby se rozhodl, zda dědictví odmítne či přijme. Toto jednání může učinit ve stanovené lhůtě buď písemně, nebo ústně do protokolu u pověřeného notáře – soudního komisaře. Pokud bude dědic v této lhůtě nečinný, má se za to, že dědictví po zůstaviteli neodmítl.

Nepominutelný dědic může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu (k povinnému dílu viz výše).
Odmítnutí dědictví je také jediným způsobem, jak se vyhnout přechodu dluhů zůstavitele na jeho dědice. Zmocněnec může za dědice prohlásit, že dědictví odmítá, nebo neodmítá, jen je-li k tomu podle plné moci výslovně oprávněn.
K odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic již svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout (např. dědic začal bydlet v bytě zůstavitele). Pokud však osoba např. nakrmí zůstavitelova psa nebo zajistí v bytě zůstavitele spotřebiče, nedává tímto najevo, že chce dědictví přijmout (pouze činí nutné úkony pro zachování pozůstalosti).
Odmítnout dědictví nelze s výhradami nebo podmínkami (např. „Pokud můj bratr dědictví přijme, já ho odmítám. “). Taktéž nelze odmítnout jen část dědictví a část přijmout (např. „Dluhy po otci odmítám, ale dům se zahradou přijímám“).  



Zřeknutí se dědického práva

Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem. Není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům.
Zřekl-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, tak zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem.
Aby byla smlouva platná, musí být sepsána ve formě veřejné listiny (tj. ve formě notářského zápisu). Práva a povinnosti z této smlouvy však mohou být zrušeny v písemné formě, která nemusí být ve formě notářského zápisu.



Vzdání se dědictví

Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může v řízení o pozůstalosti vzdát ve prospěch druhého dědice.
Učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Dědictví se tedy může dědic vzdát až po smrti zůstavitele v řízení o pozůstalosti poté, co dědictví přijal (neodmítl) se souhlasem osoby, v jejíž prospěch se dědic dědictví vzdává.



Výhrada soupisu

Dědic má právo vyhradit si soupis pozůstalosti, uplatní-li je do 1 měsíce ode dne, kdy ho soudní komisař o tomto právu vyrozuměl. Zůstavitel nemůže dědici odejmout právo na výhradu soupisu pozůstalosti (nemůže např. v závěti dědici přikázat, že nesmí uplatnit výhradu soupisu).
Právo na výhradu soupisu lze uplatnit písemně či ústně do protokolu u pověřeného notáře – soudního komisaře.
Kdo si nevyhradil soupis pozůstalosti, nebo prohlásil, že právo výhrady soupisu neuplatňuje, nemůže si soupis vyhradit dodatečně.



Soupis pozůstalosti

Účelem soupisu pozůstalosti je zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele. Soudní komisař nařídí soupis pozůstalosti, uplatní-li dědic právo výhrady soupisu, nebo je-li to potřebné pro výpočet povinného dílu nebo v dalších zákonem stanovených případech.
Náklady na pořízení soupisu se hradí z pozůstalosti a jdou poměrně k tíži dědických podílů těch dědiců, jimž je soupis k prospěchu.
Soudní komisař může rozhodnout o nahrazení soupisu pozůstalosti seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici. Nebyl-li správce pozůstalosti dosud ustaven, může ho za tím účelem jmenovat soudní komisař.
V jednoduchých případech může soudní komisař rozhodnout, neodporují-li tomu dědicové, o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku.



Dluhy a dědictví

Dluhy zůstavitele přecházejí na dědice. Dědic je zavázán k úhradě nákladů zůstavitelova pohřbu a opatření hrobového místa.
Neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Neuplatnilo-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně (tzn. , že věřitel může požadovat celou dlužnou částku jen po jednom z dědiců, i když neuplatnilo výhradu soupisu více dědiců – vybere si zpravidla toho nejsolventnějšího. Dědic, který uhradí dluh i za ostatní dědice má vůči nim regres – nárok na uhrazení dluhu ve výši, která připadá na daného dědice).
Uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. Každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu.


Odměna notáře soudního komisaře

Základem odměny notáře jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o pozůstalosti je obvyklá cena aktiv pozůstalosti.


Odměna notáře jako soudního komisaře, činí
z prvních 100 000 Kč základu … … …. 2,0 %,
z přebývající částky až do 500 000 Kč základu…. 1,2 %,
z přebývající částky až do 1 000 000 Kč základu…. 0,9 %,
z přebývající částky až do 3 000 000 Kč základu …. 0,5 %,
z přebývající částky až do 20 000 000 Kč základu… 0,1 %,
nejméně však 600 Kč.
Částka nad 20 000 000 Kč se do základu nezapočítává.


K takto vypočtené částce se připočítávají hotové výdaje (hovorné, poštovné, náhrada hotových výdajů Notářské komory za prošetření Evidence právních jednání pro případ smrti, Evidence listin o manželském majetkovém režimu, atd.).
K odměně a hotovým výdajům se připočítává ještě DPH 21 %.  

Neměl-li zůstavitel žádný majetek nebo měl-li majetek pouze nepatrné hodnoty či majetek bez hodnoty, řízení o pozůstalosti se zastaví a nepatrný majetek je vydán vypraviteli pohřbu, pokud s tímto postupem vysloví souhlas. Odměnu notáře hradí v tomto případě stát. Také nikdo neodpovídá za dluhy zůstavitele, protože nejsou určeni žádní dědicové, kteří by jinak za dluhy odpovídali.



Dědická daň
Od 1.1.2014 se dědická daň již nehradí. Dle ust. § 4a z. č. 586/1992 Sb. , zákona o daních z příjmů, jsou všichni dědicové osvobozeni od placení daně z nabytí dědictví nebo odkazu.