Cesta soukromého vlastníka v dezolátním stavu - jak ho donutit, aby o cestu pečoval?

Obec se vymlouvá, že to není její cesta. Cesta je v dezolátním stavu. Děkuji za odpověď. Komunikace, kterou uvádím je soukromá a vlastní ji majitel, který v obci nebydlí, ani nikdy nebydlel. Leží v katastru Velký Ratmírov a má číslo 3543. Moje nemovitost má číslo 96 (bývalí strážní domek). Dále bych ještě upřesnil tato komunikace je spojnicí mé nemovitosti z obcí a sice slouží výhradně mě, ale po této komunikaci jezdí i jiné osoby a podniky jako například české dráhy, místní zemědělské družstvo, česká pošta a jiní uživatelé. Tato cesta dříve sloužila jako příjezdová komunikace do obce ale v dnešní době je část cesty zrušená a tudíž vede jenom k mé nemovitosti. Já jsem komunikoval z obcí a trochu najivně jsem si myslel, že mi obec pomůže, ale těžce jsem narazil a z obce my bylo zděleno, že oni nebudou vkládat finanční prostředky do opravy komunikace. Já tedy nevím, zda mám, nebo spíše zda vůbec můžu cestu opravovat já jako jeden z uživatelů, nebo majitel, nebo i když je soukromá, tak obec. Já jsem poslal na obec dopis, kde jsem apeloval na povinnost obce dle zákona č. 128/2000 Sb. , § 2 odstavec 2 má obec mimo jiné také pečovat o své území a potřeb svých občanů, dále i chránit veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních přepisech. Na tuto připomínku obec vůbec nereagovala. Dále bych vás prosil o informaci, jaké jsou možnosti dotyčného k udržování a opravě donutit. Nejsem člověk, který má rád problémy, ale po komunikaci je čím dál horší příjezd a třeba složky IZS by měly velký problém se dostat k mé nemovitosti. Na internetu jsem našel podobný případ a v tomto případu obec cestu odkoupila, aby jí mohla udržovat. Dále nevím, jestli se spojuje cesta jako taková a pozemek pod cestou, nebo jestli je možné, že pozemek pod cestou je soukromý a cesta je obce z výpisu katastru to není zřejmé. Moc děkuji, Karel

ODPOVĚĎ:
Přestože to nezmiňujete výslovně, předpokládám ze znění dotazu, že ve Vašem případě se jedná o účelovou pozemní komunikaci, kterou je dle § 7/1 zákona o pozemních komunikacích taková pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.
Mírně nad rámec Vašeho dotazu zmiňuji, že rozhodovací praxe soudů (zejména judikatura Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu) se dosud liší v názoru, zda lze veřejně přístupnou účelovou pozemní komunikaci považovat za samostatnou věc v právním smyslu, nebo zda se jedná o součást pozemku, na němž je předmětná účelová pozemní komunikace zřízena (tzn. zda může být vlastník účelové pozemní komunikace odlišný od vlastníka pozemku pod touto komunikací, nebo zda se vždy jedná o vlastníka jediného).
V první řadě Vám doporučuji kontaktovat místně příslušný silniční správní úřad, kterými jsou dle § 40/1 zákona o pozemních komunikacích obecní úřady obcí s rozšířenou působností. U tohoto úřadu ověřte, kdo je vlastníkem předmětné účelové pozemní komunikace (resp. zda se vůbec jedná o účelovou pozemní komunikaci, to však předpokládám). Dále se tohoto úřadu dotažte na možnosti nařízení provedení nutných udržovacích prací vlastníku účelové pozemní komunikace. Je pravdou, že zákon o pozemních komunikacích nenařizuje vlastníkům veřejně přístupných účelových komunikací zajišťovat jejich sjízdnost, resp. provádět nutné udržovací práce. Nelze však vyloučit, že předmětný silniční správní úřad pojme své pravomoci mírně extenzivněji a jednání s dotyčným vlastníkem účelové pozemní komunikace zahájí.
Dále se můžete na vlastníka předmětné účelové pozemní komunikace obrátit s upozorněním na její nevyhovující stavebně-technický stav a vyzvat ho k provedení nezbytných udržovacích prací, které by zabránily vzniku případných škod (např. na motorových vozidlech). V tomto ohledu je vhodné poukázat na tzv. generální prevenční povinnost (dle § 2900 a § 2901 občanského zákoníku), dle níž platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, resp. že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.