Zákaz přespávání osob neuvedených v ubytovací smlouvě - informace

Předmětem smlouvy je poskytnutí k přechodnému ubytování jedno lůžko včetně jeho základního vybavení v obytném prostoru s dispozicí 2+kk. Cílem bylo vymezit ubytování pouze pro tyto dvě osoby. Ve smlouvě je uvedeno, že ubytovaný není oprávněn přenechat svá práva, vyplývající z této smlouvy, jiné osobě. Dále pak ubytovaný není oprávněn ubytovat další osobu. Porušují smlouvu, když nechávají přepsat své přítele? Pokud ne, jaký smluvní vztah a jaká podmínka vymezí přespávání pouze osob se smlouvou? Děkuji, Mirek.

ODPOVĚĎ:
Dle § 2326 občanského zákoníku se smlouvou o ubytování ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému ubytování v zařízení k tomu určeném. Tímto zařízením může být pouze zařízení, které bylo stavebním úřadem v kolaudačním rozhodnutí určeno k poskytování ubytování. Těmito zařízeními jsou primárně stavby ubytovacího zařízení, které se dle § 2 písm. c) vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území člení do kategorií:
- hotel
- motel
- penzion
- ostatní ubytovací zařízení (např. ubytovny, koleje, svobodárny, internáty, kempy a skupiny chat nebo bungalov/y)

Ubytování na základě smlouvy o ubytování však může být poskytováno rovněž v objektech pro individuální rekreaci (chalupy, chaty) nebo v bytových či rodinných domech (což je i Váš případ).
V tomto ohledu ještě připomínám, že dle § 2235/2 občanského zákoníku platí, že ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu nebo domu se nepoužijí, přenechává-li pronajímatel nájemci byt nebo dům (resp. část domu) k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému účelu. Je tedy důležité, aby z uzavřené smlouvy (má-li se jednat o smlouvu o ubytování) vždy jednoznačně vyplývalo, že jejím předmětem je poskytnutí přechodného a krátkodobého ubytování (což je, jak usuzuji z dotazu, ve Vašem případě splněno).
Odpověď na Váš dotaz lze nalézt v úvodních ustanoveních občanského zákoníku o ubytovací smlouvě:
- dle § 2326 občanského zákoníku platí, že smlouvou o ubytování se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé;
- dle § 2327/1 občanského zákoníku platí, že ubytovaný má právo užívat prostor vyhrazený mu k ubytování, jakož i společné prostory ubytovacího zařízení a využívat služby s ubytováním spojené.
Ze shora uvedeného vyplývá, že na základě smlouvy o ubytování je k užívání ubytovacího prostoru (stejně jako prostor společných) a k využívání služeb s ubytováním spojených oprávněn výhradně ubytovaný, což ostatně vyplývá i z Vámi citované pasáže smlouvy o ubytování: „… ubytovaný není oprávněn ubytovat další osobu … “.
Pro podporu tohoto argumentu lze poukázat na § 2272/1 občanského zákoníku, dle něhož má nájemce bytu nebo domu právo přijímat ve své domácnosti kohokoli. Přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli. Je-li tedy právo nájemce přijímat v jím obývaném bytě či domě výslovně zakotveno pouze v případě smlouvy o nájmu bytu nebo domu, přičemž obdobné oprávnění ubytovaného není v případě smlouvy o ubytování v občanském zákoníku uvedeno, lze z této skutečnosti dovodit, že zákonodárce měl v úmyslu vymezit v tomto ohledu mezi nájmem bytu nebo domu a přechodným ubytováním rozdíl (tzn. že nájemce bytu nebo domu je oprávněn přijímat do své domácnosti v zásadě kohokoli, zatímco ubytovanému toto právo nesvědčí).
Shora popsaný rozdíl mezi právy nájemce bytu nebo domu a právy ubytovaného je dán účelem a předpokládanou délkou těchto smluvních vztahů. Zatímco účelem nájmu bytu nebo domu je uspokojování bytových potřeb (tzn. potřeby dlouhodobého bydlení), které odůvodňuje přijímání třetích osob do domácnosti nájemce (nelze si totiž představit dlouhodobé bydlení bez možnosti bydlet tímto způsobem s osobami nájemci blízkými), je účelem ubytování uspokojení potřeby krátkodobého bydlení (tzn. na přechodnou dobu, zatímco je bytová potřeba ubytovaného zajištěna na jiném místě, zpravidla v místě jeho trvalého pobytu), které neodůvodňuje zakládání domácnosti a přijímání třetích osob do takové domácnosti.
Pokud tedy ve Vašem případě studentky nechávají v ubytovacím prostoru přespávat i třetí osoby, porušují tím své povinnosti z ubytovací smlouvy. Tato skutečnost může (po splnění dalších podmínek) vést i k ukončení ubytování. Dle § 2331 občanského zákoníku totiž platí, že ubytovatel může před uplynutím ujednané doby smlouvu vypovědět bez výpovědní doby, porušuje-li ubytovaný i přes výstrahu hrubě své povinnosti ze smlouvy, anebo dobré mravy.
Na straně třetích osob, které ve Vašem domě se studentkami přespávají, pak vzniká bezdůvodné obohacení, neboť je jim poskytnuta ubytovací služba (bez existující smlouvy o ubytování), za kterou nic nehradí. Dle § 2991 občanského zákoníku platí, že bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch a/ plněním bez právního důvodu, nebo b/ protiprávním užitím cizí hodnoty. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V tomto ohledu proto můžete po třetích osobách vrácení bezdůvodného obohacení vymáhat. V tomto případě bude bezdůvodné obohacení představovat cenu ubytování za 1 den (za každý den, kdy byl Váš dům těmito osobami protiprávně užíván).
Chcete-li v budoucnu předejít nežádoucímu užívání Vašeho domu třetími osobami, můžete do smlouvy o ubytování vtělit výslovný zákaz přespávání třetích osob v ubytovacím prostoru (přestože toto ustanovení je ve Vaší smlouvě o ubytování de facto již obsaženo, je proto možné toto ustanovení pouze rozvést).

Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
vyhláška č. 501/2006 Sb. , o obecných požadavcích na využívání území
zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník
Aktuální znění těchto právních předpisů naleznete zde: https://portal.gov.cz/app/zakony/